pondělí 20. března 2017

William Faulkner: As I Lay Dying (Když jsem umírala)

As I Lay Dying je nejen kniha s romantickým názvem, ale také jeden z nejsložitějších příběhů, jaké William Faulkner kdy napsal. Asi nejzajímavější věcí, kterou vám o něm můžu na úvod říci- i když to by bylo možná diskutabilní- je to, že v tomhle románu není děj až tak důležitý jako jeho forma vyprávění.
I když někomu může přijít Faulknerův styl příliš složitý a může je lehce odradit jeho záliba v popisech, najdou se tací, kteří s ním tuto zálibu sdílí. Jeho vysoká míra popisnosti má ale svůj význam. Nejen, že díky tomu přesně zachycuje atmosféru děje, ale zároveň také nabízí čtenáři vhled do myslí všech patnácti vypravěčů, kteří v této knize vystupují. Faulkner se zabývá jejich subjektivním vnímáním světa a času a hlavně konceptu smrti, který je úzce provázán s celým dějem.

středa 15. března 2017

Jack Kerouac: On the Road (Na cestě)

"If you drop a rose in the Hudson River at its mysterious source in the Adirondacks, think of all the places it journeys by as it goes out to sea forever- think of that wonderful Hudson Valley."




Člověk, který svým přístupem k životu ovlivnil masy čtenářů. Kniha, která je inspirovala, aby opustily bezpečí domova a vydali se na cestu do neznáma. Se špatnýma botama, do kterých teče, s nedostatkem financí a s pocitem, že každý den může být ten poslední, a proto by se měl užít do poslední kapky. Tohle všechno Kerouac dokáže s obdivuhodnou lehkostí.
Jeho On the Road je vyhlášená klasika a minimálně v Americe není známější cestopisná kniha. Kerouac se díky ní proslavil jako tulák a požitkář, protože přesně tak se v této autobiografické knize prezentuje skrze hlavní postavu Sala, který ho má reprezentovat. Společně s jeho přítelem Deanem Moriartym prožil Sal během svých cest nepočítaně opileckých nocí a spoustu romantických dobrodružství, které Kerouac popisuje do posledního detailu.

sobota 4. března 2017

Peter V. Brett: Chrany

Jsem si jistá, že nejnovější kniha známého autora fantasy, Petera V. Bretta, vás určitě neminula. Na nějakém tom instagramovém příspěvku, či při scrollování na facebooku jste určitě její zlatou obálku již zahlédli. No a tady je znovu, yey!
Chrany si musely na mou pozornost bohužel chvíli počkat, i když jsem po nich pokukovala hned po jejich vydání. Nicméně, hned jakmile mi od Megaknih přišla jedna z jejich recenzních kopií, přečetla jsem ji skoro jedním dechem. Pokud jste se tedy knize do teď vyhýbaly, nebo třeba vůbec netušíte, kdo je to Peter V. Brett, ale jste příznivci fantasy žánru, určitě čtěte dál, a pak svou chybu napravte hned v prvním knihkupectví, které potkáte.

pondělí 6. února 2017

Myšlenka na papíře

Vyžaduješ pozornost,
kterou nesplácíš.
Jako nevděčná kočka,
co přijde pro pohlazení,
a když se ho dočká,
zmizí po lešení
do okna dalšího člověka,
co kočky nemá rád
a i když žádnou nečeká,
projeví té mrše náklonnost
a nezbude mu nic,
než naivita a nevinnost.


pondělí 9. ledna 2017

William Morris: Příběh o Třpytivé rovině


Přemýšleli jste někdy, kdo byl tím prvním průkopníkem žánru fantasy? Já ano, a při takových úvahách moje mysl nikdy nedosáhla dál než k J. R.R. Tolkienovi do dvacátého století. Pravda je ale taková, že základní kameny fantasy byly položeny již o téměř století dříve a jedním ze základních děl tohoto období, u něhož i sám Tolkien hledal inspiraci, byl právě Příběh o třpytivé rovině (v originále The Story of the Glittering Plain).

čtvrtek 29. prosince 2016

Neil Gaiman: Stardust (Hvězdný prach)

Zaručeně jedna z nejznámějších knih Neila Gaimana, se konečně, díky knihkupectví Englishbooks.cz, dostala i ke mně. A naprosto mě nadchla. Tenhle pohádkový příběh i barvité Gaimanovy výrazové prostředky tvoří dohromady něco jako nebe v paperbacku, jinak to snad ani vyjádřit nejde. A jestli přeháním? Jo, nejspíš jo. Ale myslím si, že v každém, kdo opravdu zbožňuje dobrou fikci, "kudrlinkaté" výrazové prostředky a krásné provedení, takováto kniha musí prostě vyvolat emoce. A na co je schovávat jen proto, že můžu být nařčená z přílišného propagování nebo něco podobného.

pátek 9. prosince 2016

Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (Podivné město)

Už se mi stalo mnohokrát, že jsem dobrou knihu přečetla v rekordním čase. Někdy se to podaří třeba i za jeden den. Nicméně málokdy se mi stane, abych nějakou knihu četla více než dva měsíce. A to i přesto, že jsem se na ni před jejím pořízením tak těšila. Přesně to ale vystihuje moji zdánlivě nekončící zkušenost s druhým dílem Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti.
Vážně nechápu, co se za těch pár měsíců od přečtení prvního dílu mohlo tak změnit, ale z mého předchozího nadšení se stalo Hlavně ať už to skončí. Příčinou bylo nejspíš to, že podivné děti v tomto díle opustily svou časovou smyčku a prostředí roku 1942 a příběh se tak začal vyvíjet úplně novým směrem.

čtvrtek 24. listopadu 2016

sobota 19. listopadu 2016

Aldous Huxley: Konec civilizace (Brave New World)

Brave New World je titulem, který není třeba dlouze představovat. Je to světoznámá satirická antiutopie, která se dočkala svého prvního vydání v USA již v roce 1932 a poté následovalo ještě mnoho a mnoho dalších vydání ve všech nejrůznějších jazycích světa. Časem získal Brave New World takové popularity, že kdo dnes nezná knihu, zná minimálně stejnojmenný film s Peterem Gallagherem v hlavní roli.
A pokud vás tohle vše přeci jen minulo a říkáte si, o čem, že to sakra mluvím, tak budiž vám dostačujícím krátký úvod do děje. Jak už vypovídá samotný název, příběh je o novém světě, tedy konkrétně o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby svět opustila demokracie a lidstvo by dokázalo plně využít a zneužít technologický pokrok. Jinými slovy, jak by civilizace vypadala, kdybychom vyměnili podstatu lidství (emoce a prožívání) za nejvyšší možnou efektivitu a produktivitu práce.

pondělí 12. září 2016

Jo Nesbo: The Son (Syn)

Někdy s nechutí odkládám povinnosti, které jsou mi nepříjemné, ale málokdy se mi stane, že se mi takhle moc nechce do psaní článku. A paradoxně proto, že se mi přečtená kniha strašně líbila. Znáte to, když třeba vidíte skvělý film a pak se vás někdo zeptá, o čem to je, nebo, co je na něm nejlepší? Najednou vás ovládne pocit, že vůbec nevíte, kterou část popsat a zdůraznit, a máte pocit, že na to, abyste danou věc popsali, prostě nemáte. Přesně to zažívám teď. Po půl měsíci stráveném nad anglickým výtiskem knihy The Son od svého oblíbeného norského autora Jo Nesba tu sedím, zírám na ten zohýbaný a čtením poznamenaný paperback, a přesto, že jsem si při čtení dělala pečlivě poznámky jako vždycky, nevím odkud začít.
Když bych měla shrnout předchozí knihy, které jsem od Nesba četla a recenzovala, každá byla něčím unikátní, a přesto jsou si něčím neopomenutelně podobné. Kriminální povaha Nesbovo příběhů a jeho styl psaní jsou jeho poznávací značkou, která zůstává, ať jde o sérii o Harrym Holeovi nebo o jinou tvorbu.