sobota 2. listopadu 2013

Knihovník

Věřím, že každý z nás má svojí vysněnou práci, ať už je to vize reálná nebo absolutně nemožná. Můj sen spadá spíš do té nedosažitelné oblasti. Kdyby se mě někdo zeptal, čím chci být, řekla bych mu, že chci být jednoznačně knihovníkem. Teda buď to, nebo prodavač magických hůlek, ale na to prý nejsem dost Olivander :(.
Jestli vás zajímá, proč zrovna knihovnice (ostatně jestli ne, tak to stejně taky napíšu), tak důvodů je hned několik. Zaprvé jsem dost asociální a tichý člověk, takže knihovna je pro mě ideální místo k relaxaci. Někdy přemýšlím, jestli to ticho v knihovně nepůsobí po čase depresivně, ale to by byla beztak jen malá oběť za tak skvělou práci.
Dalším důvodem je samozřejmě to, že knihy miluji a takhle bych jimi byla obklopená ze všech stran a ve volném čase bych se mohla snad věnovat i čtení. Ti, co mě znají, také vědí, že mám ráda, když má všechno svůj pořádek takže třídit, seřazovat, hledat a tak podobně, pro mě nepředstavuje žádný problém.

A poslední důvod je vůně. Tohle se někomu zřejmě může zdát praštěné (i když vím, že je pár lidí, kteří jsou na tom stejně jako já), ale já miluji vůni knih. Vůni papíru jako takovou a nejlépe, když si přivoníte k nějakému starému vydání. Tahle vůně jde cítit po celé knihovně a je to jeden z hlavním důvodů, proč mi návštěva v knihovně vždy zvedne náladu.
Myslím si, že každý tuší, jaké největší mínus tahle práce má. Samozřejmě to je finanční ohodnocení. Pokud se jedná o klasické menší knihovničky, které jsou povětšinou všude po naší republice, tak tam rozhodně knihovníci nejsou dobře placení. Je to jedna z prací vhodná tak pro lidi v důchodu nebo ženy na mateřské. Bohužel. Ale já budu čekat, až dokud nebudu buď žena na mateřské, důchodce a nebo dokud se knihovníkům razantně nezvýší plat, a pak si svůj sen rozhodně splním.