pátek 1. listopadu 2013

Mark Twain: Huckleberry Finn

Od malička slyším ze všech stran o geniálním Marku Twainovi a jeho nejznámější knize Dobrodružství Huckleberryho Fina. Tuším, že poprvé jsem o ní slyšela, když jsem jako malá sledovala seriál Gilmorova děvčata (který mimochodem miluji do teď :D). Myslím, že Huckleberry byl nejoblíbenější Roryin dětský hrdina.
No, zkrátka a dobře, dnes, po několika letech, jsem se konečně dostala k zapůjčení této knihy, pro kterou jsem si musela- celkem potupně- zajít na dětské oddělení do naší knihovny. To mě na jednu stranu docela zarazilo, protože já si nemyslím, že by šlo o četbu vhodnou pro děti. Dokonce si myslím, že malé děti by ji vůbec nemusely správně pochopit. Rozhodně nemůžu popírat to, že tohle dílo může mít vzdělávací účinek, ale jen když se správně vyloží. Myslím si, že dost děti by některé pasáže z knihy považovaly za kruté a nepochopily by je.
Co se týče mého názoru na knihu, ten je jednoznačný. Nemůžu si jí vynachválit. :) Překvapivě ale mám radši postavu černocha Jima, oproti hlavnímu hrdinovi, Huckleberrymu. Jim je totiž soucitný, skromný a kdyby se mu dostalo alespoň základního vzdělání, určitě by se zbavil svojí pověrčivosti a zabedněnosti. Narozdíl od něj mi Huckleberry přijde dost nesympatický. V některých pasážích je až nevychovaný a obzvlášť mi vadí jeho nevděčnost. Odraz náboženské výchovy a soudobé atmosféry na jeho duši mě fascinoval. To, že pomohl utéci černochovi, kterému hrozí prodání do otroctví a odloučení od rodiny, by se dnes jednoznačně považovalo za dobrý skutek, zatímco Huckleberryho kvůli tomu tížilo svědomí, protože měl pocit, že okrádá ženu, která ho vychovala o "jejího" černocha.


Pro lepší představu přidávám úryvek z knihy:

"I propána! Stalo se někomu něco?" "Ne milostpaní, nikomu. Jenom to zabilo černocha." "to to ještě dobře dopadlo, protože někdy přicházejí k úrazu i lidé."