pátek 8. listopadu 2013

Storytime


Dneska mám pro vás povídací článek, který je oproti těm dosavadním trochu osobnější. Týká se mých deníků, které si vedu od svých osmi let. Za tu dobu se mi nějak nahromadili a dnes si vedu už svůj šestnáctý deník.
Psaní deníků je všeobecně vyzdvihovaná činnost, kterou doporučují především psychologové. Je to vážně skvělá věc, hlavně pokud máte zrovna v životě nějaký zmatek a potřebujete si srovnat myšlenky v hlavě, nebo když stojíte před těžkým rozhodnutím, je lepší hodit to všechno na papír a rozhodování pak jde lépe. Také když si zapíšete například průběh nějaké hádky, často si při zpětném čtení uvědomíte svoje chyby nebo to, že jste tehdy někomu ukřivdili. Věci se prostě zdají jasnější, když je napíšete.

Dalším důvodem, proč si vést deník, je, alespoň u mě, špatná paměť. Někdy mám pocit, že si z dětství pamatuji jen to, co si přečtu. Kolikrát se mi stalo, že mi kamarádky vyprávěli, co jsme zažili jako špunti a já si to absolutně nepamatuji. Jak kdyby mluvili o někom jiném.
Psaní deníku je taky skvělá terapie, která může být prospěšná i vašemu okolí. Pokud jste jako já, že pokud máte starosti nebo depresi, musíte se z toho vypovídat, je někdy lepší to napsat, než zatěžovat svoje okolí. A funguje to stejně, jako kdybyste se bavili s kamarády, přesto, že deník vám neodpoví, ani nenabídne řešení problému, protože přiznejme si, že většinou nám stačí jen, aby nás někdo poslouchal, když máme nějaké problémy.
A poslední plus je, že při prohlížení starých deníků, se neskutečně zasmějete. Pohled na staré fotky, výstřižky, vstupenky a ostatní, je vážně super.
PS: Je tu i možnost, že jednou někdo podle vašich deníků napíše váš životopis a budete slavní :D.