úterý 10. prosince 2013

The Gun Seller

V roce 1996 napsal Hugh Laurie, neboli náš milovaný představitel legendárního Gregoryho House v seriálu Dr. House, thriler se satirickými prvky. České vydání se jmenuje Obchodník se smrtí, v originále zní název The gun seller. Hned musím podotknout, že film Obchodník se smrtí s Nicolasem Cagem s knihou vůbec nesouvisí, dost často se to ale díky názvu plete.
Hlavním hrdinou je Thomas Lang, což je bodyguard, kterého si někdo pokusí najmout na vraždu. Lang ale nesouhlasí a rozhodne se muže varovat. Tehdy se ale jeho život převrátí naruby. Nejprve je nařčen z vraždy, pak se stává terčem útoku. Jako obvykle je tu také postava krásné ženy, která nesmí chybět po boku snad žádného literárního hrdiny. Thomas Lang se proti své vůli pořád víc a víc zamotává do špionážních akcí CIA.
Knihu jsem přečetla dvakrát a pak jsem si pročetla ještě několikrát své oblíbené pasáže, mezi které patří hlavně úvod první kapitoly, který hned zaujme čtenářovu pozornost a zároveň se tam okamžitě projeví Laurieho smysl pro humor, ironii a sarkasmus, který všichni tak milujeme.
Postava Thomase Langa je téměř autobiografická. Miluje totiž motorky, ženy a skotskou, stejně tak jako sám Hugh Laurie.

Velké mínus je ale pro mě překlad do češtiny, obzvlášť názvy institucí nebo seriálů. Podle mého názoru by se názvy raději neměly překládat vůbec, než aby to znělo komicky.
Tato kniha by se rozhodně líbila fanouškům Dr. House, takže vřele doporučuji!

Moje oblíbená část:
"Představte si, že máte někomu zlomit ruku. Pravou nebo levou, na tom nezáleží. Jde o to, že mu ji zlomit musíte, protože když to neuděláte...no, na tom vlastně tak nezáleží. Řekněme, že vás nečeká nic dobrého, když to neuděláte. 
Takže se ptám: zlomíte jí rychle-křup, jé, pardon, počkejte, uděláme improvizovanou dlahu- nebo to budete celé protahovat dobrých osm minut, občas přitlačíte v nejslabším místě, dokud dotyčný bolestí nebude celý rudý a zelený a horký a studený a vůbec zcela nesnesitelný?
No ano. Jistě. Správné je- jedině správné je vyřídit to, jak nejrychleji to jde. Jenže. Jenže, jenže, jenže. Co když toho člověka na druhém konci ruky nesnášíte? Myslím opravdu a z duše nesnášíte.
Přesně k tomu jsem se totiž teď musel nějak postavit. Říkám teď, ale myslím tehdy, v tu chvíli, o které píšu. V tu chvíli, v ten mizerný zlomek vteřiny, než mi zápěstí dojede zezadu až ke krku a moje pažní kost se rozletí na dva nebo spíš ještě víc kousků, které budou držet pohromadě leda tak silou vůle.

Ta ruka, kterou jsme rozebírali, je totiž moje, víte?"