čtvrtek 30. ledna 2014

Už je tady zas! Timur Vermes

Román Er ist wieder da, neboli v češtině Už je tady zas, je prvotinou německého spisovatele Timura Vermese. Jedná se o satirický příběh o Hitlerovi, který se probudí roku 2011 v Berlíně. Tato kniha ještě teď plní regály v každém knihkupectví, protože hned po vydání českého překladu se u nás stala bestsellerem. A v Německu má pochopitelně ještě větší popularitu než tady u nás. I já sama jsem podlehla její krásné obálce a ještě více mě kniha zaujala, když jsem si přečetla stručný obsah, a tak jsem byla vážně neuvěřitelně ráda, když jsem rozbalila jeden z vánočních dárků a pod balícím papírem jsem uviděla Hitlerův nezaměnitelný sestřih, který zdobí jinak čistě bílou obálku této knihy. Naneštěstí jsem měla jako vždy půjčeno dost knih z knihovny, a proto se k jejímu recenzování dostávám až teď. 
Začnu se samotným námětem díla. Musím říct, že autora obdivuji, že se pustil do psaní satiry o tak citlivém tématu jakou je druhá světová válka.
Adolf Hitler ve Vermesově podání je přesně takový, jak si ho představíme, čerpáme-li z historických pramenů. A to inteligentní a bystrý, ale také vznětlivý, pyšný a slepě odevzdaný svému cíli a samozřejmě nesmíme opomenout jeho rasistické chování a neustálou potřebu obhajovat svoje jednání a vše špatné přisuzovat většímu cíli. V této knize se autor ovšem snaží Hitlera zachytit zároveň jako soucitného a shovívavého člověka.

Na prvních řádcích jsme svědky toho, jak se Hitler probudí v Berlíně v roce 2011, aniž by věděl, co je za den, nebo kde se nachází. Zoufale se snaží tedy sehnat někoho ze svých pomocníků SS, jako je například Goebbles. To se mu ovšem nepodaří a u novinového stánku zjistí, že je rok 2011. Zmatený Hitler před stánkem zkolabuje, avšak majitel stánku mu pomůže a na několik dalších dní ho nechá bydlet pod svou střechou. Samozřejmě má za to, že tento člověk, co vypadá jako Hitler a představuje se jako Hitler, je jen jeho imitátorem, který nechce vyjít ze své role. 
Pár dní na to se u novinového stánku objeví dva agenti z filmové společnosti Flashlight a pozvou Hitlera pracovní pohovor, po kterém usoudí, že by měl být hostem ve večerní show pana Gagmeze. Ovšem Hitler tam přednese projev, který všem vyrazí dech. Po krátké vlně nevole ze strany diváků se začne Hitler stávat slavným. Miliony lidí ho sledují na Youtube a na jeho webové stránce. Někteří z nich jsou fanatici, jiní jen lidé, kteří jeho výstupy berou s humorem. Všichni do jednoho ho ale mají za skvělého Vůdcova imitátora, zatímco Hitler sám bere své projevy nesmírně vážně a považuje je za důležitou politickou propagandu. Sám se dokonce seznámil se současnou politickou situací v Německu a usiluje o návrat do politiky a nejlépe také o obnovení strany NSDAP.
Zatím ale Hitler podepíše smlouvu o vytvoření jeho vlastní televizní show, kam si sám zve hosty. Například členy politických stran, jako jsou Zelení atp. Všechny hosty prakticky roznáší na kopytech svými argumenty a tím si získává další a další přívržence. 
V posledních kapitolách je Hitler na ulici napaden "pravicovými radikály", a to tak vážně, že skončí v nemocnici se zlomenou klíční kostí, oteklým okem, zlomenou rukou a dalšími zraněními. V nemocnici dostává spoustu nabídek od všemožných politických stran, aby se stal jejich členem. Jen jednu ale skutečně zvažuje, a to nabídku strany SPD. 
Vzhledem k tomuto relativně otevřenému konci se nejspíš můžeme těšit na druhý díl. Já osobně tedy netuším, co by mohlo pokračování přinést, ale ráda si na něj počkám. Třeba se nakonec Hitler setkají tváří v tvář se samotnou Bundeskanzlerin Angelou Merkelovou.
Moje dojmy z této knihy jsou převážně pozitivní. Jediné, co mě zamrzelo je, že se autor skoro vůbec nezmiňuje o ostatních zemí, přesto, že podle mě by se zahraničními otázkami Hitler měl zabývat nejvíce. Jinak mě ale kniha skutečně pobavila, obzvláště v místech, kdy se například Hitler seznamuje s chytrými telefony nebo novodobou televizí. Moje nejoblíbenější část je ale asi ta, kdy mu jeden z fanoušků položí dotaz, která psí rasa je ta nejryzejší a, která je naopak něco jako "židovský pes". Hitler muži pak sáhodlouze odpovídá a rozebírá otázku ze všech možných stran a úhlů. 

UKÁZKA:
"Bez svého lidu není vůdce ničím. Tedy, vůdce je pochopitelně něčím i bez svého lidu, ale pak není poznat čím. Tohle pochopí každý člověk obdařený zdravým selským rozumem, je to stejné, jako kdybyste někam posadili Mozarta, ale nedali mu klavír- to si pak také nikdo nevšimne, že má před sebou génia."


 A trocha černého humoru na závěr: