pátek 14. února 2014

Julie Cross: Rozděleni časem, Bouře

Takže... Asi před týdnem a něco málo mi přišel první balíček od nakladatelství Fragment, a to knižní novinka z roku 2013, Rozděleni časem od Julie Cross.
Jako první mě na knize zaujala překrásná a originální obálka (mimochodem modelka na obálce se podle mě dost podobá Taťáňě Kuchařové :D). Ta mě inspirovala k přečtení stručného obsahu a vyhledání traileru na youtube, a pak už bylo rozhodnuto a kniha putovala ke mně domů.
Upřímně jsem ale čekala, že budu nakonec zklamaná, protože červená literatura není nic pro mě. Naštěstí v této knize není tolik romantiky, jako jsem očekávala, protože děj se více točí kolem cestování v čase a jeho principů, než kolem Jacksona a Holy a jejich odloučení časem.
Mou nejoblíbenější postavou ale překvapivě není ani jeden z hlavních hrdinů, ale jejich kamarád "ajťák" Adam. Obdivuji lidi s tolika znalostmi, kteří i úplně obyčejné věci dokážou udělat zajímavé.
Když přišlo do tuhého, nejvíce jsem se tedy bála, že přijde k úhoně Adam a nějaká Holy a Jackson mi byli víceméně ukradení, dokonce i když padali ze střechy x-patrového domu. Ale to bylo asi hlavně způsobené tím, že na rozdíl od Jacksona, který v minulosti prošel jakýmsi letmým výcvikem v sebeobraně, a Holy, která uměla dokonale vrhat botami na podpatku, Adam byl naprosto bezradný a zoufalý.

Příběh je strhující a na pár místech mě vývoj událostí vážně zaskočil. Obzvlášť zajímavý byl čas, který Jackson prožil s malou Emily v potencionální budoucnosti. Objevují se zde ale i dojemné pasáže, především pokud mluvíme o Jacksonových návštěvách jeho sestry Courtney, která zemřela na rakovinu, když byli oba ještě děti.
Musím ale varovat, že lidé, kteří vždy příliš lpí na šťastných koncích, by mohli být poněkud zklamaní. Za mě ale opět palec nahoru, protože tento konec mi přišel originální a asi nejlogičtější ze všech, které jsem vůbec schopná vymyslet.
Každopádně knihu vřele doporučuji všem. I přesto, že se může zdát, že se jedná o četbu typickou spíše pro holky, myslím si, že i opačné pohlaví by v tom našlo alespoň nějaký druh zalíbení, obzvlášť takový ten typ beznadějných romantiků :)

Ukázka:
Neděle 9.září 2007, 18:30
Během posledních osmačtyřiceti hodin jsem uskutečnil sedmnáct pokusů o návrat zpátky (nebo vlastně dopředu) do 30.října 2009, a všechny selhaly. Druhým pokusem jsem se dostal do února 2006 doprostřed sněhové vánice. Málem jsem umrzl. Všechno se mi v hlavě plete. Občas si připadám živý a jindy jsem přesvědčený, že jde o nějaký zrůdný očistec. Musím si pamatovat tolik různých dat a okamžiků. Existuju vůbec někde? Jsem vůbec reálná osoba, když mi chybí základna?