čtvrtek 20. února 2014

Rosamund Lupton: Sestra

Jak jinak než podle obálky (jak u mě bývá bohužel zvykem) jsem si vybrala knihu s titulem Sestra od krásné mladé spisovatelky Rosamund Luptonové.
Zpočátku jsem byla poněkud zmatená, než jsem si uvědomila, že kniha je psána formou dopisu, který píše hlavní hrdinka Beatrice své zesnulé mladší sestře Tess. Dále mi přišly neuvěřitelně matoucí neustálé přechody z minulosti do přítomnosti. Byly málo zřetelné a několikrát jsem vůbec netušila v jaké časové linii se nacházím.
Překvapilo mě, že příběh má skrz na skrz detektivní ráz. To jsem vážně nečekala. Já jsem očekávala srdceryvné kapitoly, v nichž bude hlavní hrdinka popisovat, jak moc je nešťastná ze smrti své sestry. Proto mě překvapilo, když se Beatrice s takovou vervou vrhla na vyšetřování údajné vraždy.
Občas mi už lezlo na nervy, jak je Beatrice hrozně labilní. Nevadily mi pasáže, kdy popisuje své pocity ze ztráty své sestry, ale to ,jak pokaždé emocionálně "vybuchla", když mluvila s někým, koho podezřívala z vraždy své sestry.
Díky těmto výbuchům jsem občas přemýšlela, jestli se Beatrice skutečně nezbláznila tak, jako to tvrdí ostatní, a zda se jen nesnaží na někoho svalit vinu, protože sama nemohla uvěřit, že by si její sestra dobrovolně vzala život.
Hlavní zápletka se ale neodvíjí kolem Tessiiny smrti, ale kolem genového inženýrství.
Jistá společnost totiž vyvinula gen, který dokáže nahradit gen postižený cystickou fibrózou. Genové inženýrství se ale dá snadno zneužít. Například se někdo může pokusit přestavit lidské geny tak, aby se z obyčejných lidí stali "supermani".
V celém příběhu je znatelné dějové napětí, ale nejvíce mě kniha zasáhla, když se Beatrice dozvěděla, že její sestra jí volala těsně před tím než zemřela, a hledala u ní pomoc, které se však nedočkala.
Knihu bych doporučila všem, kdo mají rádi pohodové čtení, což jsme asi všichni že. :)



Ukázka:
"Když jsem tam dojela, hodiny v autě ukazovaly 3:40. Tohle si pamatuju, protože už skončil den, kdy tě našli-byl den poté. Už jsi zmizela do minulosti. Lidé si myslí, že když říkají "Život jde dál", posilují pozůstalé na duchu, ale copak nechápou, že právě to, že život jde dál, ale bez milované osoby, je zdrojem té nejmučivější bolesti, toho nejbodavějšího žalu? A po dni, kdy tě našli, budou přicházet dny další a další. Naděje pohasla, můj život se sestrou skončil."