pondělí 28. července 2014

Samuel Beckett: Čekání na Godota (ČD)


1, Základní informace o literárním díle
Autor: Samuel Beckett (*1906-1989)
Název: Čekání na Godota
Literární směr: 40.-50. Léta 20. Století (Absurdní drama,navazuje na existencionalismus)
Žánr: absurdní drama
První vydání: 1952

2,Struktura literárního díla
A-Vrstva tematická
Hlavní téma: Dva tuláci Vladimír a Estragon čekají u stromu na pana Godota.
Charakteristika místa: Celé drama se odehrává na místě, kde se Vladimir a Estragon mají sejít s Godotem, a to na cestě u předem určeného stromu. Místo není blíže specifikované.
-//- doby: Děj se odehrává v jedné dějové linii během dvou dnů. Doba není blíže určena.
Hlavní postavy: Vladimír a Estragon jsou dva starší potulní tuláci a přátelé. Jejich dialog je chaotický, protože se navzájem dobře neposlouchají. Estragon má špatnou paměť.. Oba dva jsou dost citliví, což se projevilo např. když se zastávali Luckyho a litovali ho.


Vedlejší postavy: Pan Godot  je postava, která se na scéně vůbec neukáže, ale zároveň se kolem ní točí celý děj.
Pozzo a Lucky jsou dvě symbolické postavy. Pozzo představuje nelidského otrokáře, který zachází příšerně s Luckym. Je vychloubačný, sadistický. Lucky působí jako, že je spokojený se svým údělem otroka a nesnaží se svůj osud změnit. Pozzo si uvědomuje, že Vladimír a Estragon ho považují za nelidského a zlého a nic si z toho nedělá.
Poslední vedlejší postavou je chlapec, který pracuje u pana Godota a přináší vzkaz, že dnes opět nepřijde.

B-Vrstva kompoziční

1.JEDNÁNÍ
Dva tuláci a staří přátelé Vladimír a Estragon se sejdou na opuštěné vesnické cestě u stromu, kde mají čekat na pana Godota. Nejsou si jistí jestli čekají na správném místě a ve správnou dobu. Čekání si krátí rozhovory o hloupostech. Přijde jim, že se zastavil čas. Nahlíží př. do svých bot a klobouků jen aby se zabavili.
Na cestě na ně narazí bohatý Pozzo a jeho otrok Lucky. Dají se do řeči a stráví spolu večer. Pozzo si táhne Luckyho na provaze, který se mu zařezává do krku a nadává mu. Lucky vypadá jako kdyby měl vypustit duši, ale přes svůj žalostný stav se snaží zavděčit svému pánovi co to jde. Večer je pak tato dvojice opustí a přijde chlapec, aby jim oznámil, že pan Godot jim vzkazuje, že dnes se nedostaví, ale že na stejné místo přijde určitě zítra. 


2. JEDNÁNÍ
Nazítří se opět Vladimír a Estragon sejdou na stejném místě v podvečer a opět čekají na Godota. Snaží se všemožně zabavit a pak přijde Pozzo a Lucky. Spadnou na zem, Lucky usne a Pozzo je bezradný, protože oslepl a nemůže vstát. Vladimír a Estragon se dohadují jestli mu pomůžou a nakonec jdou,  pomůžou mu na nohy a vzbudí Luckyho. Lucky je zničehonic prý němý. Po chvilce dvojice odchází.
Po dalším čekání se objeví malý chlapec z předchozího dne sdělit jim, že pan Godot nepřijde, ale že nazítří se za nimi určitě staví. Chlapec také tvrdí, že Vladimíra a Estragona vidí poprvé v životě.
Vladimír a Estragon se rozhodují co budou dělat. Opět přemýšlí, že by se měli lépe kdyby se na stromě u cesty oběsili. Nemají ale dobrý provaz. Jsou oba nešťastní a stěžují si, že takhle už dále žít nemohou. S vidinou, že nazítří přijde Godot a spasí je, se ale rozejdou a zítra přijdou čekat znovu.

3,Jazyk a styl uměleckého díla
Dílo je rozděleno na dvě dlouhá jednání s jediným výstupem. Autor používá spíše krátké věty, nevyžívá se v popisnosti. Sem tam se v řeči objeví vulgarismy. Dialog všech postav je chaotický a zmatený. Dialogy také často nemají žádný smysl a nevyplyne z nich vůbec nic. Vladimír a Estragon mluví o nesmyslech jen, aby si ukrátili dlouhou chvíli. Např. rozebírají jak by se měli „správně“ oběsit na stromě, u kterého čekali. Jazyk autora je nanejvýš srozumitelný, většinou hovorový. Autor použil postavy Pozza a Luckyho jako symboly. V textu se vůbec neobjevují úvahy a dílo jako takové nemá žádný hluboký smysl.  

4, Myšlenka díla
Výraz absurdní situace soudobého světa. Odcizení člověka ve světě moderní techniky a civilizace.