pátek 1. srpna 2014

Martyn Waites: Žena v černém- Anděl smrti


Takže jak jsem slibovala zhruba před týdnem, máme tu recenzi na knihu Žena v černém- Anděl smrti od Martyna Waitese. Tato překvapivě útlounká knížka je- jak už obálka napovídá- volným pokračováním Ženy v černém od Susan Hillové a stejně jako u "prvního dílu" i u tohoto se dočkáme filmového zpracování. To by mělo být v kinech ještě někdy v tomto roce. Bohužel ale pro fanoušky filmu Žena v černém mám smutnou zprávu. Vzhledem k tomu, že Daniel Radcliffe se věnuje natáčení nového Frankensteina, tak ho v druhém díle už neuvidíme. Přiznám se, že to je pro mě dost velké zklamání, ale pevně doufám, že to bude stát za to i bez něj.
A teď už nechám film filmem a začnu se věnovat knize jako takové.
První co musím říct je, že mě skutečně překvapilo, že se Martyn Waites vůbec pustil do psaní pokračování Ženy v černém, protože to chce opravdu odvahu. Spousta lidí, co četla Ženu v černém od Hillové mi určitě dá za pravdu. Proto jsem i já ke knize zpočátku přistupovala tak nějak s nadhledem a spíš jsem čekala, že z ní budu zklamaná. (Mimochodem, první díl jsem četla a viděla jsem i film, ale na blogu jsem knihu nerecenzovala, protože v době, kdy jsem ji četla, jsem blog ještě nevedla a nemám zrovna v oblibě psát recenze zpětně, protože mám vážně krátkou paměť, a proto by taková recenze určitě za moc nestála.)

Kniha mě nakonec zklamala jen v jedné jediné věci a to byl její rozsah. Má totiž jen 210 stran. Já sice nejsem jeden z těch lidí, co si myslí, že dobrá kniha musí mít zákonitě x-set stránek, ale u téhle mi těch pár kapitol navíc zkrátka chybělo. Chyběla mi tam větší popisnost, která by ve mě vyvolala silnější pocit autentičnosti a kdykoliv se tam dělo něco důležitého, tak to bylo na stránku a půl a konec. Je to škoda vzhledem k tomu, že námět knihy je naprosto skvělý. Myslím si, že s tímhle příběhem by se dalo pracovat i lépe, ale to je jen můj názor, se kterým samozřejmě můžete, a nebo taky nemusíte souhlasit.
Každopádně ale to, že si tady takhle vylévám srdce neznamená, že mě kniha nechala naprosto v klidu. To rozhodně ne. Klidně se přiznám, že jsem měla občas dost nahnáno. Proto vám doporučuji, pokud Ženu v černém budete číst, tak rozhodně za dne. Tuhle chybu už jsem totiž párkrát udělala, že jsem si ji četla před spaním a musím říct, že ta noc pak byla všechno jenom ne klidná.
Abych tedy udělala na konec nějaký jasný závěr, Žena v černém se mi rozhodně líbila a stojí za to si ji přečíst. Nebojte se, že byste byli z druhého dílu zklamaní, podle mě je srovnatelný s tím prvním a dějově je možná ještě o něco lepší.






Ukázka:
Po stěnách stékala voda a zalévala schodiště. Dřevo bylo nasáklé, prohnilé a začínalo se rozpadat. Voda jí čvachtala pod nohama při každém kroku a cítila, jak se stupně pod její vahou kroutí a ohýbají. Jako by křičely bolestí, kdykoliv se jich dotkla. Šla ale dál a svítila si Harryho baterkou.
Vrzy... vrz. Vrzy...vrz.
Dostala se na podestu a vykročila chodbou. Stíny na stěnách se svíjely ve strašidelném tanci. Spoře osvětlené stružky stékající vody vypadaly jako žíly a tepny.
Vrzy... vrz. Vrzy...vrz.

Zvuk zněl nejhlasitěji z dětského pokoje. Eva držela baterku před sebou, blížila se k nim a děsila se, že se něco vynoří ze stínů dřív, než vezme za kliku.
Zastavila se těsně přede dveřmi. Byly zavřené, ale zvuk nepochybně vycházel zevnitř.
Vrzy... vrz. Vrzy...vrz.
Natáhla se ke klice a stiskla ji. Dveře se otevřely...




RV: Metafora