úterý 28. října 2014

Yrsa Sigurdardóttir: Poslední rituál



Tak nějak tuším, že už vás možná začínám štvát s tím, jak pořád recenzuji knihy těch samých autorů. Prosím vás ale o trochu shovívavosti, protože- ruku na srdce- každý si vybírá ke čtení hlavně ty autory, které má už ozkoušené a ví, že se mu jejich styl psaní líbí. Můžu vám ale slíbit, že se pokusím na tomhle problému trochu zapracovat, už teď mám z knihovny půjčené další tři knihy od pro mě naprosto neznámých autorů.
Možná si pamatujete mojí první recenzi na knihu od Yrsi Sigurdardóttir. Šlo o knihu Ohnivý anděl, což je stejně jako Poslední rituál, něco ve stylu krimi-thrilleru. Recenzi můžete najít TADY, a pokud jste ji nečetli, tak doporučuji ji alespoň prolétnout očima, abyste získali nějaké ty základní informace, které v tomto článku už opakovat nebudu.
Jak už vám možná došlo, od Ohnivého anděla, který je pátým pokračováním příběhu právničky Tóry, jsem se posunula úplně na začátek k prvnímu dílu. Ne, nejsem blázen. Tohle pořadí jsem si samozřejmě nevybrala záměrně, jen se to tak nějak prostě událo, znáte to. Jedna z hlavních nevýhod tohohle nedopatření je, že už mám tak trochu dopředu "naspoilerováno", co se bude s Tórou dít v jejím osobním životě. To ale naštěstí není to hlavní, o co v knize běží. Hlavní zápletkou jsou samozřejmě individuální případy Tóry Gudmunsdóttir jako právničky.
V knize Poslední rituál, jak už sám název napovídá, jde o případ, který má tak trochu okultní charakter. Tóra je totiž požádána jedním prominentním německým párem, aby se ujala případu úmrtí jejich syna. Ačkoliv je vyšetřování již uzavřené, Tóra si prochází veškerou dokumentaci a pomalu jí dochází, že na případu něco rozhodně nesedí. Rozhodne se tedy, že se přešetřování případu ujme a pomalu se dostává do středu takových šílených událostí, o kterých se jí nikdy dřív ani nesnilo.
   Musím říct, že mě tato kniha dost překvapila. Když jsem si na webových stránkách Metafory přečetla  její anotaci, ihned jsem si o knihu napsala a čekala jsem, že ji zhltnu během dvou tří dnů. Okultní tématika mě ve spojení s tak skvělou spisovatelkou, jakou je Yrsa Sigurdardottir, vážně nadchla. Bohužel mě ale při čtení nadšení hned opustilo.  
Je dost možné, že jsem měla vůči knize přehnaná očekávání, a proto jsem teď tak zklamaná. Nebo možná tohle téma Yrse tak úplně nesedlo. Težko říct. Každopádně jsem ale měla co dělat, abych se přes těch 421 stran prokousala.
Nejen, že mi děj přišel takový líný a utahaný, ale ani příběh jako takový mě tak nebavil, jako u Ohnivého anděla. Na Yrsu Sigurdardóttir jsem ale rozhodně nezanevřela a stále pevně doufám, že další díl už zase budu číst s radostí.  


PS: Našla jsem tohle zajímavé video s Yrsou Sigurdardóttir, které vám možná pomůže pochopit, proč píše to, co píše, a také vám ukáže, v jakém prostředí se její knihy vlastně odehrávají. 





 RV: Metafora