pondělí 10. listopadu 2014

Jan Hartman: Bohové a stvůry

Už dlouho jsem nezažila, že bych se tolik snažila vyhnout psaní recenze jako v tomto případě. Ale teď je s prokrastinací konec! Řekla jsem si, že se k tomu prostě konečně postavím čelem a zkusím všechny ty svoje protichůdné dojmy a pocity ze sebe vypsat, ať už to dopadne jakkoli.
Na úvod bych chtěla říci, že ke čtení téhle knihy mě přiměl nedávný slib, který jsem vám dala, a to, že se budu snažit recenzovat i nějaké nové "neokoukané" autory. A náhoda tomu přála, že zrovna v tu dobu nakladatelství Fragment vydalo knihu, která mě na první pohled zaujala. Kniha Bohové a stvůry má totiž neobvyklou obálku, která mezi všemi ostatními upoutala můj zrak, a navíc Jan Hartman bylo jméno pro mě doposud neznámé, takže jsem vycítila příležitost začít plnit svůj slib a rozhodla jsem se ji využít.
Moje první dojmy z knihy ale, musím přiznat, nebyly nejlepší. Jako první mě zarazilo, jak je malá, a to nejen, co se formátu papíru týče, ale i rozsahově. Kniha má jen 250 stran rozdělených do tří souborů a kapitol (složek) v paperbacku (což je taky důvod, proč u recenze nemůžete vidět moje vlastní fotky, zapomněla jsem je totiž  vyfotit předem a teď po dočtení už můj malý paperback tak nějak ztratil na kráse.)
Hlavní postavou knihy je mladá profesorka a odbornice na klínové písmo Emily Farrellová. Tato mladá žena kupodivu pochází z Anglie, což mě taky trochu překvapilo, protože nemůžu pochopit, proč si Jan Hartman vybral za hlavní hrdinku zrovna Angličanku. Docela mě mrzí, že nemám možnost se na to autora osobně zeptat, protože by mi možná prozradil, jestli se třeba neinspiroval nějakou skutečnou postavou.
Vlastně je to ale nepodstatné, protože se většina příběhu beztak odehrává na Kypru, kam Emily povolá tamější prezident Anastas Haritonides, aby se společně s dalšími třemi lidmi podílela na výzkumu starodávných hliněných destiček. Těmi dalšími lidmi jsou antropoložka Rita, počítačový génius Waldo a archeolog a zároveň Emilyin bývalý manžel Spyros.
Jak už je vám nejspíš jasné, kromě mysteriózního thrilleru, který vám slibuje obálka knihy, se také dočkáme milostného napětí mezi Emily a Spyrosem. Já osobně jsem ale velmi ráda, že si autor v milostném románku nelibuje až příliš, ta kombinace vážného napínavého děje a romantiky na mě totiž působí hrozně nepřístojně (možná proto mám tak ráda Dana Browna, který tyhle dvě věci od sebe skoro zásadně odděluje). Milostný románek ale na druhou stranu poněkud zlehčuje děj a nejspíš ho tak dělá pro některé čtenáře stravitelnější vzhledem ke všem těm nervy drásajícím momentům, díky kterým pak obvykle čtenáři končí s okousanými nehty.
A na závěr, ačkoliv jsem se snažila co nejvíce vyhnout srovnávání Jana Hartmana s Danem Brownem, na jednu věc poukázat musím, a to je již zmiňovaný rozsah. Hartmanovo téma sumerských Bohů je stejně tak složité a komplexní jako témata, která ve svých knihách volí Brown, možná ještě složitější. Proto je obrovská škoda, že mu Hartman nevěnoval víc než těch pouhých 250 stran. Musel by být totiž opravdový mistr, aby na tak malém prostoru dokázal vylíčit všechno to, co to obnáší. Jediné, čeho tím docílil, je, že děj neuvěřitelně chvátá dopředu, a to je obrovská škoda. Možná, kdyby knihu víc rozvinul, ani by se dnes neřadila do kategorie YOUNG ADULTS společně s Upířími deníky  a Temnou akademií.


Ukázka:
"To jste celí vy, lidé. Tolik lpíte na životě, a přitom si ho ani za mák nevážíte. Plundrujete přírodní zdroje, zabíjíte se mezi sebou. Nikdo z vás ale nechce umřít. Jak ses tedy rozhodla? Svoboda a nevědomí? Nebo pravda a smrt?
Rita mu naslouchala jako zhypnotizovaná: "Jaké je tvé jméno?"
Obr se k ní přiblížil o jeden krok. "Mám mnoho jmen. Ty mi říkej třeba Deimos"
Nyní oči starší ženy temnotě přivykly a ona si mohla Deima prohlédnout v celé jeho mužské kráse.
"Už jsem se rozhodla. Chci znát Velkou pravdu."




RV: Fragment