čtvrtek 13. listopadu 2014

Rozhovor s Janem Hartmanem


   Včera se mi dostalo naprosto nečekané a jedinečné příležitosti vyzpovídat jednoho z našich současných úspěšných spisovatelů, Jana Hartmana. Rozhodla jsem se proto podělit se s vámi o náš rozhovor, a zároveň mě to inspirovalo k vytvoření nové rubriky tady na blogu. Pevně doufám, že vám budu tímto způsobem zprostředkovávat informace, které vás budou zajímat, a ke kterým byste se možná jinak ani nedostali. 
   Tady je tedy už ten slibovaný rozhovor s panem Hartmanem, kterému tímto ještě jednou děkuji za jeho ochotu a vstřícnost.






Jak jste se dostal k psaní? Je to něco k čemu jste směřoval celý život, nebo jste si až později uvědomil, že to je to, co vás skutečně baví?
Být spisovatelem jsem chtěl být už odmalička. Hodně mě ovlivnil kanadský hororový seriál pro děti Bojíte se tmy?, kde si parta děcek vyprávěla u ohně strašidelné historky, které pozvolna přecházely z mluveného slova na hraný příběh před kamerou. Už tehdy jsem si říkal: "Páni, umět tak někoho takhle zaujmout a napnout, aby zapomněl na můj hlas a před očima viděl jenom příběh.."


Jací autoři vám byli inspirací a proč?
Nejvíc mě asi v patnácti ovlivnila knížka Pokud přijde zítřek od Sidney Sheldona. Pojednávala o obyčejné chytré dívce, kterou mafie dostane do vězení na patnáct let. Ona ale vymyslí dokonale rafinovanou pomstu, která ji pak dostane na rozcestí. Ono by se dalo říct, že forma knížky zvítězila nad obsahem. Byla napsána tak čtivě, že jsem hltal kapitolu za kapitolou, stránku za stránkou, napnutý, jak tohle všechno dopadne. Doteď je to jedna z nejchytřejších knih, jaké jsem kdy četl.


Váš nejnovější román Bohové a stvůry znatelně vybočuje z vaší obvyklé tvorby. Co vás přimělo napsat tento thriller o dávných civilizacích? Chystáte se v tomto duchu pokračovat, nebo se vrátíte ke krimi příběhům?
Psát krimi byla pak logická volba. Vždycky jsem chtěl čtenáře napnout tak, aby knihu nemohli odložit. Což si u romantických románů jaksi nedovedu představit. Ale po čase mě takové téma začalo nudit. Když máte něco v hlavě a dostatečnou slovní zásobu, napsat román dneska může prakticky kdokoliv. Pak jsem si ale začal všímat dodatků na posledních stránkách knížek, kde autoři vypisovali použité zdroje. Strašně moc jsem pak chtěl mít takový dodatek i já. Aby někdo viděl, že jsem si s příběhem dal práci, že jsem musel přelouskat kupu knížek a internetových odkazů. Jenže nastal problém. To by byl běh na dlouhou trať a já nejsem moc trpělivý tvor. Začal jsem ve své šedé kúře mozkové pátrat po nějakém tématu, které znám už z dřívějška. Kde by stačilo jen oprášit vědomosti. Mytologie! Jenže já znal jen tu antickou, která díky nejrůznějším Xenám a Percy Jacksonům ztratila poněkud na přitažlivosti. A tak jsem natrefil na Sumery. Původně měly být Bohové a Stvůry literaturou faktu, nicméně ve mně po čase zvítězil beletrista - a je to román.


Jak se stavíte k tomu, že vás někteří recenzenti srovnávají s americkým spisovatelem Danem Brownem? Vidíte zde nějakou podobnost, nebo si myslíte, že toto srovnání je zcela neodůvodněné?
Opravdu nejste první, kdo použil srovnání s panem Brownem. Co na to říct? Rozhodně je jedním ze tří autorů, který moje psaní zformoval do nynější podoby. I když mi to nikdo nechce věřit, nejvíce mě od něj ovlivnila úplně jiná kniha než Šifra. Ta se mi samozřejmě nesmírně líbila, nicméně tajemství Nového zákona mě vždy poněkud míjelo. Dostal mě jeho méně známý román Pavučina lží, který mě stejně jako Pokud přijde zítřek, pohltil svou formou. To je čistokrevný akční thriller. V jeho finále jsem napětím nemohl ani dýchat. To je umění, které bych se chtěl naučit.


Kde čerpáte inspiraci pro psaní vašich příběhů a co je takovým vaším pohonem, který vás nutí dotáhnout knihu až do konce?
Z mého tvůrčího fungování dostávají nakladatelé psotník. Pokud mám "slinu", napíšu každý rok jeden román. V roce 2009 jsem ale změnil bydliště i zaměstnání a na psaní jaksi nebyl čas. Poté následovalo čtyřleté období "sucha", kdy jsem se protloukal životem v novém prostředí. Teprve loni jsem se začal cítit relativně v pohodě a v roce 2013 jsem napsal hned dva romány. Dobíjí mě milion věcí: spánek, hudba, filmy, plavání a potápění. Jen mít na to víc času.


Zaměřujete svoje knihy na konkrétní cílovou skupinu čtenářů? 
Cílovou skupinu? Od 15 do 100 let. Jen má vydavatelství se mě pořád snaží vpasovat do střízlivějšího rozhraní. Předtím jsem termín Young Adult ani neslyšel.


Na co se od vás čtenáři mohou v nejbližší době těšit? Pracujete teď na něčem?
K Bohové a stvůry se hodlám v příštím roce vrátit, nicméně jsem si od tak složitého tématu potřeboval na chvíli odpočinout, a v tomto tematickém mezidobí jsem se nevědomky vrhnul na téma daleko náročnější. Thriller s pracovním názvem Krev ve stopách se zaobírá některými konspiračními teoriemi nedávné evropské historie. Protože je ale teď ve fázi schvalování edičního plánu, nechci nic zakřiknout a víc neprozradím.