sobota 17. ledna 2015

Yrsa Sigurdardóttir: Plavba smrti

Plavba smrti je již šestým pokračováním série o právničce Tóře, kterou má na svědomí islandská spisovatelka Yrsa Sigurdardóttir.
Yrsu už snad nemusím nikomu z vás představovat, předpokládám, že po tolika recenzích už máte tak nějak povědomí o tom, kdo to je.
Jak už samotný název knihy napovídá, Plavba smrti nás tentokrát zavede na moře. Tóra totiž tentokrát řeší případ týkající se luxusní motorové jachty, která bez posádky narazila do přístavu v Reykjavíku. Tóřiným úkolem bude zjistit, kam se poděla posádka a rodina likvidačního úředníka banky Aegira, která na lodi cestovala.
Plavba smrti je podle mého názoru zatím to nejlepší, co Yrsa Sigurdardóttir napsala. Ačkoli žádná z jejích dosavadních knih nepostrádala originalitu ani autentičnost, tahle má přece jen ještě o něco navíc.
Jediné, co mi trochu vadilo byla povaha Aegirovy ženy Láry. Nevím, jestli to bylo jen mnou a nebo to byl autorčin záměr, ale v některých scénách byla Lára svým chováním skoro k nerozeznání od jejích dvou dcer. Několikrát se mi stalo, že jsem se v jejich rodinných dialozích úplně ztrácela, protože jsem Láru považovala za malou Bylgju a naopak. Bylgja mi totiž svým chováním přišla mnohem dospělejší než její matka.
Co se mi líbí, je to, že se Plavba smrti odehrává ve dvou časových rovinách. Kapitoly o Tóřině vyšetřování se prolínají s kapitolkami, které vás seznamují s děním na palubě Lady K. Za další plus považuji to, že do posledních stran skutečně nelze odhadnout, jak plavba vlastně skončí.
Pokud ale patříte k lidem, kteří do poslední chvíle doufají v happy-end (jako třeba já), tak vás předem varuji, že toho se zde nedočkáte. Plavba smrti totiž skutečně dostojí svému jménu.


Ukázka:
"Haló?" Reproduktor zůstával němý. "Haló, tady Lady K, my jsme tři sta šestnáct námořních mil od Lisabonu. Ohlaste se."
Loftova angličtina nebyla perfektní, ale dobře srozumitelná. Žádná odpověď.
"Ohlaste se, prosím." Opět žádná odezva. Loftur postavil mikrofon na místo. "To musí být nějaký idiot."
"Idiot s přístupem k radiostanici," pokusil se Aegir odlehčit náladu. Něco trýznivého viselo ve vzduchu- možná se někdo dostal do potíží a nemůže přivolat pomoc, protože jeho technika zkolabovala. Třeba jachta, jako je tahle, s dětmi na palubě.
"Nechceš to zkusit ještě jednou?" zeptal se.
"Lady K," rozlehlo se znenadání a nyní už Aegir věděl, proč mu prve přeběhl mráz po zádech. Ten hlas byl děsivý, slova budila dojem kletby nebo urážky. Ten člověk na druhém konci hovořil rozvláčně, zdůrazňoval každou hlásku a v žádném případě nepůsobil zoufale. Ať už to byl kdokoli, určitě neměl žádné potíže. Přístroj ztichl a nyní bylo jasně patrné, že spojení bylo rázně ukončeno.



 RV: Metafora