čtvrtek 19. února 2015

Kateřina Petrusová: S hlavou v oblacích (pejru)

Po delší době mám pro vás recenzi na knihu, která nespadá mezi krimi romány. "S hlavou v oblacích  pejru" je pohodová kniha, která vás dokáže skvěle odreagovat po stresujícím dni. Jde totiž o romantickou komedii, u které se zaručeně zasmějete.
Pokud bych měla být upřímná, i přes nádhernou poutavou obálku, jsem nečekala, že by mě tato kniha mohla nějak extra nadchnout, a spíš jsem si o ní zažádala ze zvědavosti. Nakonec mě ale velmi mile překvapila, a tak jsem si ve výsledku její čtení moc užila.
Hlavní postavou je úspěšná ředitelka reklamní agentury, Markéta, které se během jednoho letního víkendu převrátí doslova celý život naruby, když díky vychytralému koni musí strávit celý víkend v jižních Čechách.
Vsadím se, že nejsem první, kdo s tímhle přišel, ale i tak musím zmínit, že mi hlavní hrdinka silně připomíná Bridget Jonesovou, a to hlavně svojí praštěností a tím, jak přitahuje trapné situace. Bohužel jsem se nedokázala ubránit ani tomu, aby se Markéta v mých představách nepodobala Renée Zellweger.
Co se týče Marvina/ Pavla, toho si snad ani není možné neoblíbit vzhledem k tomu, že působí jako nějaké ztělesnění všech možných ženských představ v jednom. Samozřejmě tedy až na ten statek uprostřed ničeho a neschopnosti vařit.
Více toho z děje neprozradím, protože bych se ráda vyhnula nechtěným spoilerům, což je vážně těžké vzhledem k tomu, že má tato knížečka pouhých 150 stran.
Pokud se tedy toužíte dozvědět něco víc o obsahu, můžete si přečíst anotaci na webových stránkách nakladatelství Fragmentu.
V příštích dnech se ode mě určitě dočkáte ještě jedné recenze na knihu od Kateřiny Petrusové. Tentokrát půjde o "Pekáč buchet", který vyšel roku 2014.


Ukázka:
Najednou vedle mě jela Navara. Zaskočila mě. Netuším, jak se mi povedlo přeslechnout startování. Asi jsem se do toho němého nadávání pořádně zažrala. Kdo se mi mohl divit, že?
"Neodvezu vás," řekl Marvin z otevřeného okénka. Zastavila jsem, auto taky. Jako by na to čekal.
"Já to pochopila. Nejsem úplně pitomá!" vyjela jsem na něj vztekle. Usmál se a tím mě rozzuřil ještě víc. Vibrovala jsem, doslova. Pustila jsem brašnu na zem a ozvalo se tlumené cinknutí. Bylo mi jedno, jestli se mi rozbije láhev s archivním vínem pro Kačenku a nasákne se mi do oblečení. Jediné, co mělo mou plnou pozornost, byl tupý ksicht toho retardovaného vidláka, který se na mě zubil.
"Ale můžete u mě přespat," nabídl mi.



RV: Fragment