pátek 6. března 2015

Stephen King: Osvícení

Tak už jsem konečně i já osvícená, jelikož jsem právě dočetla jedno z Kingových nejznámějších děl, The Shining neboli Osvícení. Ačkoli se tento příběh do historie zapsal asi více jako film s Jackem Nicholsonem, než knihou, u mě je tomu právě naopak. U filmových adaptací Kingových děl mi totiž často vadí herecké obsazení. Vždycky si jeho postavy představuji úplně jinak. Například třeba jednu z hlavních postav Osvícení, Jacka Torrance, jsem si představovala jako černovlasého muže ve středním věku, který nijak nevyniká ani svým vzhledem, ani výškou, zkrátka takový průměrný "táta", zatímco Jack Nicholson, který ho ztvárnil, je přinejmenším výrazný člověk, a pro některé z nás možná i trochu znepokojující. Hned v první scéně, když Jack Nicholson u hotelové recepce prohlásil: "My name is Jack Torrance", tak jsem měla chuť zakřičet: No it's not!Ale rozhodně pokud jde o knihu, doporučuji poslechnout varování na obálce a nečíst ji osamotě. Jednou jedinkrát jsem se do ní začetla před spaním, když už celý dům ztichl, a celou noc jsem se pak neklidně převalovala.
Knihu Osvícení vydalo nakladatelství BETA roku 2010. Má 486 stran rozdělených na 58 kapitol včetně epilogu a průměrná délka kapitoly je pouhých 10 stran, díky čemuž se kniha čte skoro sama.
Moje nejoblíbenější postava se dá nejspíš dost snadno odhadnout, protože malého Dannyho si nelze nezamilovat. Tahle postava se nedá zaškatulkovat někam mezi ostatní dětské postavy, protože se zkrátka úplně vymyká všem normám. Na svůj věk je velice inteligentní, a díky svému "osvícení" je i velice citlivý. Ať chce nebo ne, dokáže vnímat věci, které by mu měly zůstat skryté a v hotelu Overlook se poprvé ukáže, jak mu tento dar může zkomplikovat život. 
Na závěr bych tu mohla znovu opěvovat, jak krásně Stephen King vykresluje i ty nejmenší detaily, a jak jsou jeho příběhy díky nim komplexnější a podobně, ale to už jste četli tak stokrát, takže to tentokrát vynechám. Místo toho si můžete přečíst ukázku a těšit se na recenzi Doktora Spánka, která se na blogu objeví v několika příštích dnech. 


Ukázka: 
Vítr vzdychal v korunách stromů a listí chrastilo po opuštěných chodnících a kolem zaparkovaných aut. Byl to mdlý, teskný zvuk a Danny si pomyslel, že je v celém Boulderu sám, kdo jej slyší. Jediná lidská bytost, Nedalo se nijak zjistit, co všechno se slídivě plouhá nočními stíny, co všechno propátrává temtotu a nasává vůni větru.
Najdu si tě! Já si tě najdu!
"Tony?" zašeptal znovu, ale z hlasu už se mu téměř vytratila naděje.
Silným náporem mu odpověděl jen vítr, který rozfoukal listí na šikmé střeše pod Dannyho oknem. Některé listy skončily v okapu, kde polehaly jako odpočívající tanečníci.
Danny... Dannýýý...
Známý hlas ho napružil a Danny se ručkama opřel o římsu a vyklonil se z okna. Tonyho hlasem celá ulice jako by tiše a tajně ožila a šeptala, i když se vítr utišil a listí uklidnilo a stíny se přestaly hýbat. Myslel si, že u autobusové zastávky před druhým blokem vidí nějaký temnější stín, ale nedalo se říct, jestli to je něco skutečného, nebo jen oční klam. Neodcházej. Danny...
Vítr se nečekaně znovu zdvihl, až z toho Danny zamrkal, a stín u autobusové zastávky zmizel... pokud tam vůbec byl. Postál u okna svého pokoje
(minutu? hodinu?)
ještě chvíli, ale žádný stín už se neobjevil. Nakonec se vplížil zpátky do postele, přikryl se a zahleděl se do stínů tančících v křivolaké džungli nasvícené nepřátelským pouličním světlem, plné masožravých rostlin, které ho chtěly obemknout a vymáčknout z něj život a zavléct ho do temnoty, z níž rudě září jediné zlověstné slovo: DROM.