pátek 24. dubna 2015

Andrew Fukuda: Past

Fragment vydal třetí díl trilogie Hon před necelým měsícem, a já už jsem ho stihla celý zhltnout. Jako každá Fukudova kniha je i tato skvěle napsaná a krátké kapitolky se čtou skoro sami.
V minulém díle jsme se s hlavním hrdinou Genem vydali do Misie hledat Civilizaci přeživších glupanů- neúspěšně. Kniha skončila ve chvíli, kdy Misie byla napadena Prapočátečníky a několika desítkám glupanů se podařilo uprchnout ve vlaku, který směřuje bůhví kam.
Třetí díl nás vrací zpět do vlaku, těsně předtím než zastaví na neznámém tmavém nástupišti. Bohužel do stanice vtrhnou další Prapočátečníci a Gen a jeho přátelé (Sisy, Epap, David) jsou svědky obrovského krvavého masakru. Jim se naštěstí podaří utéct v připraveném výtahu. Bohužel je ale tento výtah nezavede tam, kam čekali.
Past jsem si užila, byla to opět napínavá a zároveň oddechová četba plná nečekaných zvratů. Ke konci knihy vás čeká obrovské odhalení, které určitě budete prožívat spolu s Genem, stejně jako já. Jenom se proklínám za to, že jsem ji nečetla trochu dýl, abych z toho měla delší požitek.
Další věc, která se mi líbila, byla, že autor nechal na konci třetího dílu otevřený konec. Ne ale tak moc, aby vás vaše myšlenky nenavedli k pravděpodobnému konci. Fukuda tím dává příležitost čtenářům, aby nechali pracovat svou fantazii a utvořili si tak alespoň trochu závěr podle svých představ. 
Co se týče formátu, tato kniha je vázána v paperbacku a má 349 stran rozdělených do 66 krátkých kapitol. Obálka má tentokrát zelenou barvu a má podobný design jako dva předchozí díly-viz. recenze: Hon a Kořist. Tímto prostřednictvím bych ještě chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za to, že tuto knihu vydali, a že jsem měla příležitost si ji přečíst.


Ukázka:
"Otče?" mumlám.
Jenže to není můj otec. Je to ten svalnatý muž, kterého jsem před hodinou viděl v podzemním bludišti a který se mnou před několika týdny mluvil na toaletách. Vypadá úplně stejně jako v Ústavu pro studium glupanů, dokonce má na očích i tytéž upjaté brýle. Jen teď na sobě nemá na míru střižený smoking, ale vznešenou uniformu vysoce postaveného úředníka.
"Neboj se," opakuje klidně. "nic není takové, jak se jeví."
A pak ztrácím vědomí.


RV: Fragment