čtvrtek 2. dubna 2015

Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího

Poslední dobou jsem si začala všímat, že moje příspěvky jsou všechny tak nějak na jedno brdo, a tím pádem i nudné. Z toho důvodu jsem se rozhodla pro nepatrnou změnu, a proto tentokrát píšu o dramatu, protože to se tu objevilo naposled asi s Čekáním na Godota.
Arthur Miller je jeden z nejlepších amerických dramatiků, co znám. Tolik, jako jeho psaní, jsem si oblíbila snad jen Tennessee Williamse. Millerovu Smrt obchodního cestujícího můžu bez výčitek doporučit všem čtenářům, protože si nemyslím, že by se mohlo komukoli z vás stát, že se vám tohle drama nebude líbit.

Smrt obchodního cestujícího (v originále Death of a Salesman) je, jak už jsem řekla, krátké drama o 135 stranách a zpracovává hned několik zajímavých témat, od neúcty k rodičům, přes touhu po moci a uznání, až po tak široké téma jako je návrat člověka k přírodě. Z knihy totiž jasně vyplývá, aniž by to bylo řečeno narovinu, že nás náš vlastní technologický pokrok ničí. Ničí nás stejně tak, jako ničí přírodu, kterou potřebujeme ke štěstí.
Další, co nám prostřednictvím obchodního cestujícího Willyho Lomana autor říká, je to, že lidé mají dnes špatně posazené hodnoty. Příliš velké ambice plodí jenom zklamání a kariérní úspěch je pouze iluze, která se stářím mizí.
Těch skrytých myšlenek a zpráv je tam mnohem víc, ale nechci vám zkazit veškerou radost z jejich odhalování.
Jen pokud někdo přijdete na to, proč je tam tak zdůrazňováno, že Happy jako malý zhubl, tak mi to prosím prozraďte, protože to je jediné, co mi vážně nedochází. Má snad Happy představovat Willyho štěstí, které časem hubne a téměř mizí, když se o otce Happy přestává zajímat?

Samotný styl této divadelní hry je zajímavý, protože působí poněkud chaoticky. Postavy v průběhu celé hry nerespektují hranice scény a procházejí zdmi a objevují se zde momenty, ve kterých jen těžko rozeznáváme Willyho halucinace a sny od reality. Dále je tam použit převážně hovorový jazyk, který podle mě hře přidává na autentičnosti.

Dalším důkazem toho, že byste téhle hře měli dát šanci, je to, že za ni Arthur Miller dostal Pulitzerovu cenu.
Mimochodem přestože Arthur Miller sympatizoval s komunistickým režimem, byl to opravdu pozoruhodný člověk. Svou první hru napsal už během studia na vysoké škole, kde také psal do studentského časopisu. V roce 1947 získal první ocenění Tony Awards za hru All My Sons. Tehdy mu bylo 37 let. Později byl také například manželem Marilyn Monroe, kterou netřeba představovat. Jeho životní partnerkou se ale stala rakušanka Inge Morath, s kterou měl dvě děti. Arthur zemřel 10. února 2005 ve věku krásných 89 let.

Ukázka:
Willy: Kdo slyšel vo ledničkách značky Hastings? Aspoň jednou bych chtěl mít něco, co by bylo moje hned, a ne teprv až je to rozbitý! Abych se věčně předbíhal se sběrnou vodpadků. Jen skončím se splátkama, už mele z posledního. Lednička požírá řemeny jak šílená. Voni maj všechny ty věci jak načasovaný. Aby byly opotřebovaný přesně v tom momentě, kdy člověk konečně zaplatí poslední splátku.