úterý 16. června 2015

John Green: An Abundance of Katherines/ Příliš mnoho Kateřin

Dneska jsem si pro vás připravila recenzi na knihu, kterou určitě  většina z vás zná a většina z té většiny jí určitě i vlastní. Tou knihou je Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena, a důvodem, proč ji tolik z vás poznává je Greenova popularita, kterou si již ve svém mladém věku stihl vybudovat po celém světě, a to hlavně díky takovým titulům jako jsou: Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky a nebo Papírová města.
Bohužel ale s touto knihou se ukázalo, že Green je jeden z mála autorů, jejichž reputace se s každou jejich další tvorbou mění.
Každá jeho kniha se totiž setkává s naprosto odlišným ohlasem ze strany čtenářů od nekonečného nadšení nad knihou Hvězdy nám nepřály, až právě třeba po drsnou kritiku jeho nejnovějšího titulu Příliš mnoho Kateřin.
Tenhle nečekaný zvrat pro mě byl vážně překvapující, a tak jsem se rozhodla si knihu Příliš mnoho Kateřin přečíst a zjistit, co je na ní tak hrozného. A k čemu jsem došla? Stručně a jasně- prakticky k ničemu.
Podle mě tahle kniha totiž dostála přesně tomu, co se od ní očekávalo. John Green psal a stále píše knihy, které nás mají pobavit a nebo popřípadě dojmout. Takový je prostě jeho styl psaní. Jeho knihy jsou tím tipem literatury, po které sáhnete večer po náročném dni, a právě proto nechápu, proč by ho někdo kritizoval za to, že jeho knihy neobsahují žádnou hlubokou myšlenku. To je prostě on. Pokud si například pustíte romantickou komedii v televizi, taky nebudete očekávat, že vás to zasáhne stejně jako třeba Sophiina volba. Od toho tyhle žánry prostě nejsou, a tak by k nim podle mě měli také čtenáři přistupovat.
Proto vám můžu s klidným svědomím knihu Příliš mnoho Kateřin doporučit. U příběhu mladého génia Colina Singletona, který se vydá se svým kamarádem Hassanem na "road trip" po Spojených státech, se určitě skvěle pobavíte, a to obzvlášť pokud máte rádi břitký americký humor se slovními hříčkami a absurdními dialogy. Já osobně jsem se nejlépe bavila obzvláště ke konci knihy, kdy se během jedné scény téměř všechny zásadnější postavy poperou uprostřed hřbitova.
A přesto, že se jedná o prostý příběh, rozhodně nemůžu popřít, že byste se mohli z této knihy i něco přiučit. Například já jsem si z ní odnesla spoustu důležitých poznatků a informací, jako například, že za A, i když jsem už rok ze školy, můj vztah k matematice se nezměnil (logická a exponenciálně vzrůstající nenávist) a za B, že Němci mají ve své rozmanité slovní zásobě i slovo "der Sitzpinkler", které označuje muže močícího v sedě (což je od teď moje nejoblíbenější nadávka vůbec!).
Skutečně to jediné, co mi na knize přišlo zvláštní, jsou všudypřítomné komentáře pod čarou. Působí totiž trošičku nepřístojně v tom měřítku, v jakém se tu vyskytují- skoro jako by autor měl potřebu každou svoji větu okomentovat dalšími třemi větami. Na druhou stranu ale- tam, kde si řeknete, že by takový komentář přišel vhod, se ho obvykle nedočkáte. Například u zmínky o tzv."Great Depression" by myslím spousta čtenářů uvítala hvězdičku s vysvětlivkou, že se jedná o hospodářskou krizi v USA v 30.letech minulého století, ale místo toho vám nezbude, než se obrátit třeba na Wikipedii, a nebo tuhle informaci prostě přejít.
Co se týče formálních znaků mého vydání Kateřin, je to klasický paperback o rozsahu 226 stran s 19 kapitolami a se závěrečným epilogem. Jak sami můžete vidět na fotkách, toto originální vydání má na svědomí nakladatelství Penguin Books a má naprosto úžasnou červenou obálku.
Ty z vás, kteří uvažují o zakoupení právě tohoto výtisku, můžu ujistit, že se nemusíte bát, že byste textu nerozuměli. Pokud máte alespoň průměrnou angličtinu, určitě to pro vás nebude představovat žádný problém, naopak je to naprosto srozumitelná angličtina bez složitějších výrazů. Jediné, co vyžaduje trošičku pokročilejší znalosti angličtiny jsou idiomy, které autor používá docela často.
Pokud si tedy troufnete na toto vydání v angličtině, knihu si můžete zakoupit ZDE  na Englishbooks.cz, a nebo si o ní nejprve ještě něco přečíst na oficiálních stránkách Johna Greena, kde se popřípadě můžete i zapojit do vážně zajímavé diskuze pod článkem.



Ukázka:
"So why do you think Hollis wants to give us jobs, really?"
Hassan stopped on the staircase, and Colin with him. "She wants to make me happy. We fatties have a bond, dude. It's like a Secret Society. We've got all kinds of shit you don't know about. Handshakes, special fat people dances- we got these secret fugging lairs in the centre of the earth and we go down there in the middle of the night when all the skinny kids are sleeping and eat cake and fried chicken and shit, Why d'you think Hollis is still sleeping, kafir? Because we were up all night in the secret lair injecting butter frosting into our veins. She's giving us jobs because a fatty always trust another fatty,"
"You're not fat. You're pudgy."
"Dude, you just saw my man-tits when I got out of the shower."
"They're not that bad," said Colin.
"Oh, that's it! You asked for it!" Hassan pulled his T-shirt up to his collarbone and Colin glanced over at Hass's hairy chest, which featured- okay, there's no denying it- minor breast. An A cup, but still. Hassan smiled with great satisfaction, pulled down his shirt, and headed down the stairs. 



RV: Englishbooks.cz