neděle 26. července 2015

Cecelia Ahernová: S láskou Rosie

Každý z nás, obzvláště pak ženy, má čas od času chuť se zakoukat do filmu, u kterého už předem víme, že skončí happy-endem, a nebo se začíst do knihy, která obsahuje víc romantických klišé, než je člověk vůbec schopný vstřebat. A to je přesně případ knihy od Cecelie Ahernové, S láskou Rosie. Rozhodně to ale nemyslím špatně, protože jak říkám, občas prostě zatoužíme přestat vnímat tu hnusnou kažodenní stres vypouštějící žlázu, kterou máme zřejmě schovanou někde v našich tělech, a kterou nejspíš vědci objeví někdy v příštích letech. A k tomu nám dopomáhají právě takovéhle přesládlé příběhy.
Každopádně… S láskou Rosie je ale kniha hned v několika ohledech tak trochu netypická. Zatímco ve většině romantických komedií se hlavní hrdinové, které ztvárňují dva ve všech ohledech dokonalí zástupci obou pohlaví, od začátku příběhu více a více sbližují a nacházejí k sobě cestu, v knize S láskou Rosie se to zdá být úplně naopak. Jako by autorka chtěla postavit všechny stereotypy na hlavu, její hlavní hrdinové, ač mladí a krásní, se od sebe v průběhu knihy stále více a více vzdalují, a to jak emočně, tak i geograficky. 
Zatímco mladý Alex totiž následuje svůj americký sen a stěhuje se do Bostonu kvůli stipendiu na prestižní Harvard University, jeho nejlepší přítelkyně Rosie se díky své mladistvé nerozvážnosti stává matkou na plný úvazek- bez peněz, bez diplomu, jen  s neustálým přísunem špinavých plen.
I přese všechny komplikace ale zůstávají i nadále v kontaktu, a i když se milují už od svých šestnácti let, ještě pár desítek let se ke svým citům oba odmítají postavit čelem. A tak dělají jedno špatné rozhodnutí za druhým, a proto jsou následující roky plné pozvánek na svatbu a pak zase dopisování o rozvodech, novorozených dětech či školních přestupcích. Ale samozřejmě bych na začátku tohoto článku nemluvila o šťastných koncích jenom tak pro nic za nic.
Myslím si, že tuto knihu mohu s klidným svědomím doporučit všem, kdo mají rádi romantiku a smysl pro humor. Pokud ale hledáte- řekněme- nějakou duchaplnější četbu, pak bych vám určitě doporučila poohlédnout se jinde. V této knize se totiž rozhodně nedočkáte žádných duchovních osvícení, a dokonce ani nečekaných zvratů.
Co mě na knize hodně zaujalo, bylo, že autorka zvolila poněkud nevšední styl psaní.  Celá tato kniha (s výjimkou epilogu) je totiž napsána formou korespondence- mailů, dopisů, pozvánek a oznámení, což má jednu výhodu, ale bohužel  i jednu značnou nevýhodu. Výhodou je podle mě to, že se jako čtenář nemusíte vypořádávat s rozsáhlými popisy scenérie a také se vyhnete neustálému nahlížení do myslí postav. Oproti tomu je ale značná nevýhoda v tom, že se čtenář dost dobře nesžije s dějem. Chybí nám obrazy, které bychom si mohli představit, také se nedá dost dobře rozpoznat, jaké emoce postavy právě prožívají, a o všech důležitějších scénách, u kterých jako čtenáři chceme být, slyšíme prakticky jen z druhé ruky. Například mě mrzelo, že jsem naprosto přišla o Rosiiny čtyřicátiny, kdy si pro ni její přátelé a příbuzní nachystali obrovské překvapení. Místo toho, všechno, co jsem se o této oslavě dozvěděla, je pouze z dopisu Rosiiny matky, a to prostě není to pravé.
I přese všechny nedokonalosti ale musím připustit, že si tato kniha svou popularitu právem zasloužila, i když slavné Jíst, meditovat, milovat asi už nikdy nic nepřekoná ;). 

Ukázka:
Za začátku jsme si povídali, protože jsme měli na srdci spoustu věcí. Skákali jsme si do řeči, a ani jsme nedořekli větu, a už jsme zase přebíhali na jiné téma. A strašně jsme se nasmáli. Smáli jsme se skoro pořád. Jenomže potom jsme se najednou smát přestali a oba jsme naráz zmlkli. Bylo to takové zvláštní, uklidňující ticho. Co to sakra znamenalo? 
Jako by se v tu chvíli celý svět zastavil. Jako kdyby všechno kolem nás zmizelo. Jako bychom zapomněli na domov. Jako by těch pár minut na tomto světě bylo stvořeno jenom pro nás a my nemuseli dělat nic jiného, než se na sebe dívat. Vypadal, jako by mě viděl poprvé v životě. Působil zmateně a zároveň tak trochu pobaveně. Měla jsem úplně stejný pocit.