pondělí 24. srpna 2015

Paulo Coelho: Veronika se rozhodla zemřít

Kniha Veronika se rozhodla zemřít vyšla v České republice již v roce 1998, přesto jsem se ale o ní doslechla až teď. A nejen o ní. Dokonce i samotný spisovatel Paulo Coelho mi byl doposud cizí. I přesto, že většina jeho literární tvorby vznikala v posledním desetiletí minulého století, z nějakého neznámého důvodu se o něm u nás začalo mluvit až v letošním roce. A to tedy tak, že ve velkém. Najednou, po dvaceti letech, se před tímto spisovatelem téměř nedá schovat. Jeho knihy jako jsou Alchymista (1988), Brida (1990), nebo třeba Pátá hora (1996), jsou zkrátka všude.
A tak jsem také konečně po jedné z nich sáhla. Její název i anotace tak nějak dávali příslib dobrého čtení.
Naneštěstí jsem asi už po padesáti stranách- což je zhruba třetina knihy- zjistila , že tohle vážně není to, co jsem čekala. I když je možná chyba částečně ve mně, protože jsem si vytvořila přehnaná očekávání a představovala jsem si příběh ve stylu Asylum z American Horror Story. Faktem ale zůstává, že obálka knihy společně s anotací vytváří naprosto mylný dojem.
Příběh se totiž ve skutečnosti sice odehrává v blázinci, kam se Veronika dostane po pokusu o sebevraždu, ale bohužel tento blázinec jaksi postrádá blázny. Čím hlouběji se totiž do knihy začteme, zjistíme, že všichni tamní pacienti jsou vlastně ve skutečnosti obyčejní lidé, kteří zkrátka jen nechtějí žít v "normálním" světě s "normálními" lidmi a dělat "normální" věci.
Nerada bych tu ale vyvolala nějaké nedorozumění, a proto musím objasnit, že nemám nic proti tomuto námětu jako takovému. Podle mě je to celkem dobré čtení se zajímavým filosofickým podtextem, ale to, na co se snažím upozornit je, že je důležité vědět, co vlastně od knihy čekat. Když očekáváte něco jiného, lehko se vám totiž může stát, že vás zklame i dobrá kniha- a právě to byl můj případ.
Kromě toho mě ale zarazil ještě konec příběhu. Když jsem knihu dočetla, zoufale jsem totiž knihou listovala v přesvědčení, že mi někdo ukradl konec. Jako by někdo z knihy vytrhl očekávanou poslední scénu, na kterou jsem tak čekala. I tady to byl ale dost možná autorův záměr, protože proč by vlastně měl čtenáři dát to, na co on evidentně čeká?
Každopádně, pominu-li tohle všechno, musím uznat, že Veronika se rozhodla zemřít je rozhodně kniha, která má nějakou hloubku a určitě se najde někdo, kdo si jí může zamilovat. Za mě ale platí, že od Paula Coelha už si s největší pravděpodobností raději nic nepřečtu, abych se vyvarovala dalšímu zklamání- já mám totiž radši knihy, které mi jaksi dají to, co od nich očekávám.
P.S. Pokud máte co říct ke Coelhově tvorbě, ráda si přečtu vaše komentáře.