pátek 18. září 2015

John Green: Paper Towns/ Papírová města

 I přesto, že jde o poměrně novou knihu, jsem si naprosto jistá, že pojem Paper Towns neslyšíte zdaleka poprvé. Pokud se alespoň trochu orientujete v tom, jaké knihy jsou dnes populární a nebo třeba jen sledujete, co zrovna dávají v kinech, pak jste na Papírová města už určitě někde narazili.
Je to další kniha od mladého amerického autora Johna Greena a už druhá recenze na jeho tvorbu, která se objevila tady na RPD.
Jak si možná pamatujete, u první knihy, kterou jsem od Greena četla- An Abundance of Katherines- jsem byla poměrně mile překvapená. A ve stejném pozitivním duchu bude i dnešní článek. A stejně jako minule jde o paperback v originálním znění, tentokrát jen od nakladatelství Bloomsbury.
Se svým psaním mi John Green přijde originální především v jednom- když totiž čtete jeho knihy, máte pocit, jako by jste sledovali film. Nejenom, že jeho příběhy jsou obyčejně poměrně krátké, ale zároveň píše tak realisticky, že máte pocit, že to všechno vidíte před sebou. Obdivuji ho za to, že nedodržuje takové stereotypy jako je spisovný jazyk, když píše dialog mezi jeho mladými postavami. Zároveň se nebojí do textu vložit i něco jiného než většina ostatních spisovatelů- například diskuzi v chatu včetně webových odkazů. A v neposlední řadě se v jeho knihách nedočkáme žádných rozsáhlých popisů. Vše, co například v Paper Towns čteme, nám prakticky vypráví hlavní postava, kterou je středoškolák Quentin. Takže vidíme, co vidí on, pokud je to pro něj důležité- jiné popisy se v knize nevyskytují. Proto má John Green můj obdiv.
Konkrétně Papírová města nás vezmou do Orlanda, kde banda středoškoláků prožívá naprosto normální předmaturitní měsíc. Najdeme mezi nimi naprosto standardní hierarchii- školní elitu skládající se z krásných holek randících se sportovci, a pak sportovce šikanující všechny prváky a "šprty". A jak tomu tak u Greena už bývá, tím naším hlavním hrdinou je zrovna někdo z té poslední kategorie.
Jmenuje se Quentin, je to vzorný syn dvou psychologů a jako malý našel se svou nejlepší kamarádkou Margo v parku mrtvolu. To bylo ale samozřejmě ještě předtím, než se ona stala elitou a on... ne. Alespoň tohle si Quentin myslel, do jedné noci pár let po jejich společném nálezu, kdy mu Margo zčistajasna zaklepala na okno s tváří zabarvenou černou barvu a s nabídkou skvělého dobrodružství. Pak se mu život obrátil naruby.
A nevím jak vás, ale mě jeho obrácený život vážně pobavil. Všechny ty párty, vloupání, konfrontace a hledání jsou vážně zajímavé. Dokud se ale z toho všeho v druhé části knihy nestane jen hledání, hledání a zase hledání. Ačkoliv mě to vážně mrzí, tohle mě vážně zklamalo a mám pocit, že bych to proto neměla opomenout zmínit. Popravdě, celou druhou částí knihy jsem se musela doslova prokousat, protože mi přišla jedna kapitola stejná jako druhá. Každá z nich končila ve stejném bodě jako začala, a přišlo mi, že se příběh zastavil na mrtvém bodě.
Naštěstí poslední kapitolou všechno nabralo nové obrátky, ale říkám si, jestli už to není trochu pozdě. Těžko říct, jestli to byl autorův záměr, nechat příběh jaksi utlumit, aby pak mohlo nastat grandiózní finále. Na mě to ale každopádně nezapůsobilo.
Rozhodně se tím ale nenechám odradit od čtení dalších jeho knih v budoucnu. Na to se mi jeho styl psaní příliš líbí.
Pokud jste Paper Towns četli, ráda si v komentářích přečtu vaše názory. Nejvíc by mě zajímalo, jestli jste byli překvapení z toho, jak to všechno nakonec skončilo? Nečekali jste něco jiného? Pokud jste knihu nečetli a chtěli byste si ji třeba koupit v anglickém originále s filmovou obálkou- jako vidíte na fotkách- tak tu si můžete zakoupit na Englishbooks.cz.



Ukázka:
I'd been in this park so many times before that it was mapped in my mind, so we were only a few steps inside when I began to sense that the world was out of order, even though I couldn't immediatelly figure out what was different.
"Quentin," Margo said quitely, calmly.
She was pointing out. And then I realized what was different.
There was a live oak a few feet ahead of us. Thick and gnarled and ancient-looking. That was not new. The playground on our right. Not new, either. But now, a guy wearing a gray suit, slumped against the trunk of the oak tree. Not moving. This was new. He was encircled by blood; a half-dried fountain of it poured out of his mouth. The mouth open in a way that mouths generally shouldn't be. Flies at the rest on his pale forehead.
"He's dead," Margo said, as if I couldn't tell.




RV: Englishbooks.cz