neděle 25. října 2015

Jo Nesbo: Blood on Snow (Krev na sněhu)

Druhá šance pro knihy norského spisovatele Jo Nesba. Rozhodla jsem se přečíst si od něj další knihu, a tím se buď utvrdit v tom, že je skvělý autor a nebo se smířit s tím, že poprvé šlo prostě jen o náhodu. A tak mi knihkupectví Englishbooks.cz velkoryse poskytlo jeden recenzní výtisk jeho nového thrilleru Blood on Snow.
Ačkoliv se tato knížečka zdála být na první pohled až příliš stručná, obsahuje víc, než byste do ní řekli. V jednadvaceti kapitolách tohoto paperbacku se seznámíme s hlavním hrdinou Olavem a prožijeme s ním takové téměř běžné dva pracovní týdny. Tedy pokud se dá říci, že na práci nájemného zabijáka je něco běžného.
Olav je totiž tzv. "fixer", neboli ten, který spravuje věci (lidi). Zatímco po dobu své ne příliš dlouhé kariéry zjistil, že se na určité druhy zločinů naprosto nehodí, na spravování lidí je zřejmě jako dělaný.
Při této práci mu nebrání přílišný soucit a navíc je dost bystrý na to, aby dokázal zahladit veškeré stopy. A tak jeho kariéra fixera pokračuje, až do chvíle, kdy ho jeho šéf požádá, aby zabil jeho ženu. Tedy přesněji řečeno do chvíle, kdy ji namísto toho Olav zachrání před tyranem, který ji bije a znásilňuje.
A víc vám samozřejmě neřeknu, abych vám nezkazila potěšení ze čtení. Což se mimochodem u mě částečně podařilo oficiální anotaci knihy, která je natištěná na zadní obálce knihy. Ta je to jediné, co bych knize mohla, co se týče formátu, designu a dokonce i obsahu, vytknout. Na můj vkus je až příliš sdílná na to, že obsahuje jen pár vět. Proto doporučuji ji vůbec nečíst, pokud se chcete vyhnout veškerým "spoilerům".
Co jsem na knize považovala naopak asi za nejzajímavější byl způsob, jakým Jo Nesbo knihu napsal. Celý děj je totiž popsaný z pohledu hlavní postavy Olava. Jedná se tedy převážně o monolog. To by samozřejmě nebylo nic neobvyklého, ale obdivuhodné je to, jak se Nesbo dokáže vcítit do myšlení tohoto naprosto odlišného člověka. Naprosto autenticky vykresluje myšlenkové procesy ne příliš bystrého a poznamenaného chlapa, který občas působí velice sečtěle a chytře a občas zase působí jako člověk s lehkým mentálním postižením.
I přesto se ale čtenář neubrání, a nezbude mu, než si Olava zamilovat. Čím více totiž odhaluje svou minulost, tím více soucitu u nás vzbuzuje. Navíc, jak se ukáže, Olav pouze hledá smysl svého života a snaží se odhalit taje lásky, i když si na to vybral naprosto špatnou společnost.
Zajímavé také je, že v některých aspektech Olav zřejmě představuje jakousi metaforu pro celou dnešní společnost. Bojuje sám se sebou a žije poměrně z velké části v iluzorním světě. Je proto možné, že tímto se Jo Nesbo snažil vyjádřit, že takhle vidí i současný svět. Možná se tím snaží říci, že všichni sami sebe tak trochu považujeme za ty rytíře a dobré lidi, kteří pomáhají druhým, ale zároveň bojujeme s tou horší částí naší povahy vůči jejímž projevům zůstáváme slepí.
A jestli Jo Nesbo nechá tenhle boj Olava vyhrát nebo ne, to už si samozřejmě musíte přečíst sami. K zakončení knihy řeknu jen tolik, že jsem si ho z velké části právě takhle představovala. I tak jsem ale opět podcenila Jo Nesba, protože ten mi vytřel zrak tím, jak skvěle konec promyslel. Naprosto mě uchvátilo, jak využil zdánlivě nepodstatné detaily v knize tak, aby se nakonec ukázal jejich velký význam na vývoji příběhu. A také se mi velice líbilo, jak se děj několikrát obrátil k lepšímu a k horšímu jenom proto, aby na konci mohl zase vzít obrat o tři sta šedesát stupňů.
Zkrátka a dobře, jak už jste asi pochopili, tahle kniha mě ohromila a troufám si tedy říct, že z toho, co jsem doposud ze současné literatury četla, je Jo Nesbo rozhodně mezi největšími autory této doby. A můžete si být jistí, že to neříkám z důvodu reklamy, a nebo proto, že to říkají všichni. Prostě si to skutečně myslím, a proto budu knihy tohoto norského spisovatele i nadále sledovat.
Mimochodem pokud vás kniha Krev na sněhu zaujala, a chtěli byste si ji zakoupit v anglickém vydání od nakladatelství Harvill Secker (viz. obrázek), tak ji najdete na Englishbooks.cz. A pokud jste knihu již četli, ráda si přečtu vaše názory v komentářích.

Jo Nesbo introduces Blood on Snow (spoiler alert!)

Ukázka:
It wasn't worth hearing. Because that's not how the story went. It had never been like that. 
But her mouth kept making shapes. Like a sea anemone, which I once learned has its mouth as its anus and vice versa. Why was she talking, what was it she wanted? What was it they all wanted? I was deaf and dumb now, I no longer has the equipment to interpret the sound waves which they, normal people, produced incessantly, waves crashing over the coral reef and then vanishing. I stared out at a world that made no sense, had no coherence, just people desperately living the life that each of us has been given, instinctively sating every sick desire, stifling our anxieties about loneliness and the death-throes that start as soon as we realise we're mortal . I knew what she meant. Was. That. It?





RV: Englishbooks.cz