čtvrtek 21. dubna 2016

Michel Bussi: Vážka

Michel Bussi, jméno, které bylo na českém knižním trhu dlouhou dobu neznámé. To platilo do tohoto roku, kdy se nakladatelství Motto rozhodlo vydat jednu z knih tohoto francouzského autora detektivních příběhů. Kniha nese jméno Vážka s v nakladatelství jí dopřáli pevnou vazbu a nádhernou zelenou obálku s motivem vážky na přední straně.
Námět této knihy je velice zajímavý a má velký, ačkoli ne příliš využitý, potenciál. Autor nás zavede do roku 1980 těsně před Vánoci. Toho dne se na hoře Terrible stala velmi vážná letecká nehoda a všichni cestující na místě zemřeli, ovšem až na zázračně zachráněného tříměsíčního kojence. Problémem ale bylo určit identitu dítěte, protože na palubě letadla cestovaly dvě téměř stejně staré holčičky a není vůbec možné zjistit, o kterou z nich se jedná. Testy DNA samozřejmě ještě nepřipadaly v úvahu. Ani jednu z holčiček jejich prarodiče nejsou schopni věrně identifikovat, ovšem zříci se nalezeného dítěte nehodlají ani možní příbuzní ze zámožné rodiny de Carvilleů, ani prostí Vitralové.
Osmnáct let proto detektiv Gredúle Grand-Duc pátrá po pravé totožnosti malé Vážky, i když dítě už bylo dávno přiděleno Vitralům. Jeho pátrání můžeme sledovat pomocí druhé časové linie, kterou autor vytvořil.V této současnější linii, osmnáct let po zmiňované nehodě, opět sledujeme Vážku, teď už jako plnoletou Lylie, jejího údajného staršího bratra Marca a také obě rodiny. Do příběhu detektiva nahlížíme skrze deník, který sepsal, aby shrnul postup i výsledky mnohaletého vyšetřování.
 Ačkoliv je tento příběh tedy velice zajímavý a poutavý, upozorňuji, že ne všem čtenářům asi úplně bude vyhovovat Bussiho styl. Slyšela jsem, že ho někdo přirovnával k Jo Nesbovi, někdo zase ke Cobenovi, ale mně osobně přijde prostě svůj a pro mě ne příliš zajímavý. Nesba zbožňuji, ale v jeho a Bussiho stylu psaní nevidím žádnou podobu. Michel Bussi používá například mnohem méně doplňujících informací a popisů, které mi- ačkoliv bych to vůbec nečekala- v příběhu strašně chyběly. Jediné, co občas zmíní, jsou detaily o architektuře a historii, ale i to pouze výjimečně. Nicméně, někomu to samozřejmě může takto vyhovovat.
Velké plus musím Bussimu přiznat za to, že i přesto, že jeho příběh obsahuje velké množství postav, dobře udržuje čtenářovu pozornost, takže pokud dáváte při čtení alespoň trochu pozor, nestane se vám, že byste se ztratili ve jménech postav a podobně. Příběh je také velmi čtivý a stránky se obrací téměř samy.
Velká škoda ovšem je, že překlad knihy za moc nestojí. Musím říci, že jako člověku, co studuje jazyky, mi občas vážně naskakovala husí kůže. Například při následující pasáži:
Marca neustále strašila čtyři slova.- Odstranit mrtvé větve...Tady by se samozřejmě neměl text překládat jako slovo od slova, ale v kontextu s další větou. Tedy pokud ještě umím správně počítat do čtyř. Ovšem, chybičky se stávají i těm nejlepším a s narůstajícím množství knih, které je potřeba přeložit a časovým tlakem vyvíjeným na překladatele, se to dá pochopit.
Tento článek bych uzavřela tak, že kniha Vážka je kniha s velice zajímavým námětem, čtivá a pěkná na pohled. Já osobně jsem ráda, že jsem dala opět šanci novému autorovi, i přesto, že jeho další knihy už si nejspíš nepřečtu. Pokud Vás kniha zaujala, můžete se podívat na více informací TADY.



RV: ALBATROS MEDIA