sobota 2. července 2016

Andrzej Sapkowski: Zaklínač: Poslední přání

Poslední dobou se snažím vážně zapracovat na doplňování závažnějších mezer v mých znalostech od filmů a knih až po jídlo. V rámci toho jsem například shlédla poprvé Pulp Fiction, Kmotra, ochutnala krevety a tak podobně. Ale samozřejmě tím nejdůležitějším je pro mě mít co nejméně mezer pokud jde o znalosti literatury. V rámci tohoto sebevzdělávání jsem se rozhodla poprosit Megaknihy.cz o recenzní výtisk prvního dílu jedné z nejzásadnějších fantasy ság, kterou jsem již dlouhou dobu odkládala, a to je Zaklínač od polského autora Andrzeje Sapkowskiho, a oni mi velkoryse vyhověli.
Sága Zaklínač (the Witcher) vyšla poprvé již v roce 1996 a momentálně má osm dílů z nichž poslední byl publikován roku 2014. Tento příběh se zaklínačem Geraltem v hlavní roli má svou obrovskou fanouškovskou základnu především v Evropě, primárně pak v Polsku, na Slovensku a u nás. V češtině už se sága dočkala i druhého vydání od nakladatelství Leonardo. Já osobně mám brožovanou (+rozšířenou a upravenou) verzi a v tomto stylu si hodlám dokoupit i zbytek série, kniha je totiž dokonale skladná, lehká, má obálku s pěkným designem a písmo se, vzhledem k jeho velikosti, dobře a rychle čte. A navíc ty krásné ilustrace!
A teď tedy k samotnému příběhu Zaklínače. I když jsem si jistá, že většina z vás již na tuto sérii někdy narazila, přijde mi, že malý úvod do děje bych vám neměla odepřít. Hlavní hrdina příběhu, Geralt je z povolání zaklínačem, což je bytost, kterou lidé nesnáší pro jeho zvláštnost, ale bez jehož pomoci se neobejdou, protože je jejich jedinou šancí na zbavení se různých monster a příšer, které jim znesnadňují každodenní život. Netřeba pro to podotýkat, že Geralt nemá zrovna spoustu přátel. Při jeho kočovném životě si často připadá sám a občas si přeje stát se obyčejným člověkem. Svoji tíživou situaci proto často zlehčuje pro něj charakteristickým humorem nasyceným ironií a sarkasmem. První díl série, Poslední přání, je jeho výpověď o mnohých dobrodružstvích s příšerami i s ženami, mnohdy i s obojím v jednom.
Co se mi na knize líbí nejvíce, je přítomnost pohádkových motivů a prvků. Zcela očividně se totiž Andrzej Sapkowski nechal inspirovat částečně lidovou slovesností a lidovými pohádkami, které jsou velice blízké i nám v České republice. V tomto prvním díle se například setkáme s motivy pohádky Kráska a zvíře v podobě muže zakletého do bestie. Dalšími pohádkovými prvky jsou pak samozřejmě i elfové, trpaslíci a podobná dobře známá stvoření.
Kromě jiného v knize můžeme najít například téma náboženství, které je zde zastoupené v několika formách. Víra je reprezentována hned několika postavami a jedná se jak o monoteistická, tak i polyteistická náboženství. Tyto různé víry pak autor často staví do zajímavých kontrastů. Například bohyni Melitelé v rozporu s ateisty a pohany.
Posledním takovým pro mě neopomenutelným pozitivem je, jak si autor poradil s jazykem. Nezavádí do svého psaní přílišné popisy, a přesto je jeho způsob vyjadřování barvitý a čtení je díky tomu o hodně příjemnější. Kromě toho mají jednotlivé postavy také odlišné dialekty, které se podařilo uchovat i do českého překladu. Sice je občas těžké potlačit pocit, že trpaslíci jsou v podstatě Moraváci, nicméně překladatelům se to vytknout rozhodně nedá, na téhle knížce totiž odvedli skutečně kus práce.

Tak, pokud máte k tomuto článku co říci, prosím využijte prostor v komentářích pod článkem, místa je tam dost. Pokud jste úplně čirou náhodou také Zaklínače ještě nečetli, doufám, že jsem vás k tomu alespoň trochu inspirovala. A konečně, pokud byste si chtěli zakoupit ono brožované (paperback) vydání, které vidíte na fotce, račte kliknouti SEM.




Ukázka:
"Jak se jmenuješ? Klidně si můžeš něco vymyslet, neptám se ze zvědavosti, ale jenom abych věděl, jak tě mám oslovovat."
"Říkají mi Geralt."
"Dobrá, tedy Geralte. Podle přízvuku pocházíš z Rivie."
"Z Rivie."
"Výborně. Víš co, Geralte z Rivie? S tímhle," poklepal na vyhlášku "s tímhle si dej svátek. Je to zatraceně vážná věc. Mnoho se jich pokoušelo. Tohle, brachu, není jako posekat pár lotrů."
"Já vím, pane purkrabí. Je to, když dovolíš, moje práce. Ale je tu psáno, že odměna činí tři tisíce orenů."
"Tři tisíce," našpulil Velerad rty. "A jak se povídá mezi lidmi: princeznu za ženu. I když tohle tam Foltest nenapsal."
"Princezna mě nezajímá," prohlásil Geralt klidně. Seděl, ani se nehnul, ruce měl položeny na
kolenou. "Je psáno tři tisíce."


RV: Megaknihy.cz