pondělí 20. března 2017

William Faulkner: As I Lay Dying (Když jsem umírala)

As I Lay Dying je nejen kniha s romantickým názvem, ale také jeden z nejsložitějších příběhů, jaké William Faulkner kdy napsal. Asi nejzajímavější věcí, kterou vám o něm můžu na úvod říci- i když to by bylo možná diskutabilní- je to, že v tomhle románu není děj až tak důležitý jako jeho forma vyprávění.
I když někomu může přijít Faulknerův styl příliš složitý a může je lehce odradit jeho záliba v popisech, najdou se tací, kteří s ním tuto zálibu sdílí. Jeho vysoká míra popisnosti má ale svůj význam. Nejen, že díky tomu přesně zachycuje atmosféru děje, ale zároveň také nabízí čtenáři vhled do myslí všech patnácti vypravěčů, kteří v této knize vystupují. Faulkner se zabývá jejich subjektivním vnímáním světa a času a hlavně konceptu smrti, který je úzce provázán s celým dějem.
Většina z těchto vypravěčů pochází z jedné rodiny žijící v Mississippi. Tato rodina je zvláštní tím, že i když v praxi fungují jako tým, přesto k sobě její členové nemají vůbec blízko a každý hodně lpí na své individualitě. Nejdůležitější postavou, kolem které se pak točí všechny události, je umírající Anne Bundrenová, matka Cashe, Darla, Jewela, Dewey a Vardamana. Celá rodina se ji pokouší dostat do Jeffersonu, aby jí mohli pohřbít podle jejich představ. A odpověď je ano, je to přesně tak temné, jak si představujete. Skrze velké množství vypravěčů se setkáme se spoustou pohledů na tuto situaci, některé děti se se smrtí matky nedokáží smířit, jiné jsou pak klidnější a dělají si hlavu i s jinými věcmi. Faulkner v tomto výborně používá popisů, aby zachytil jejich vnitřní pochody, jejich touhy i obavy. To vše pak ještě podbarvuje rozsáhlými popisy počasí a okolí, což občas dodává scénám jistou dramatičnost.
Na mě osobně zapůsobila nejsilněji scéna, kde nemocná matka pozoruje výrobu své vlastní rakve. Nejenom, že je to depresivní, ale také naprosto absurdní v tom, že ona si v takovou chvíli ještě diktuje, jak přesně by její rakev měla ideálně vypadat, aby se jí v ní asi příjemně leželo či co.  A co se týče absurdity, s tou to tímto také nekončí. Faulkner má evidentně rád extrémy a kontrasty ve všech směrech.

Na závěr bych chtěla ještě říci- ano, je to složitější čtení vyžadující stoprocentní koncentraci k úplnému pochopení děje. Takže pokud se na tohle necítíte, raději se čtením počkejte, pokud vás teda netlačí nějaký deadline. K úplnému pochopení by také asi pomohlo přečíst si As I Lay Dying za nějaký čas znovu, jak to doporučují někteří Faulknerovy věrní fanoušci na nerdyoutube. A kdoví, možná, že to i jednou udělám. Možná. Ale spíš budu k sobě i k Vám upřímná, jak se znám, k této knize už se nevrátím, takže už asi nikdy plně nepochopím všechny autorovy záměry. Ale pokud máte rádi výzvy, můžete to zkusit sami. Originální výtisk v angličtině od Vintage Books najdete na Englishbooks,cz. Je to pěkný a skladný paperback s příjemným formátováním stran, které čtení alespoň maličko usnadňuje.



“How do our lives ravel out 

into the no-wind, no-sound,
the weary gestures wearily recapitulant:
echoes of old compulsions with no-hand on no-string:
in sunset we fall into furious attitudes,
dead gestures of dolls.”



RV: Englishbooks.cz